RECENZE FILMU

Tak jsme se konečně dočkali. Nejdříve měla mít Alita: Bojový anděl premiéru už v červenci roku 2018, pak v prosinci, ale jelikož se pokaždé tvůrci zalekli konkurence, dali nám ji dneska na Valentýna. Pokud se svou drahou polovičkou nemáte žádné plány, pozvěte ji na smrtící robotku s velkými kukadly v pořádné epické řežbě. To bude rande!

Alita: Bojový anděl je založen na japonském manga komiksu známý v Americe jako Battle Angel Alita. Jelikož jsem ho ale nečetl, nedokážu posoudit, jak film se od své předlohy moc liší. A pokud ani vy jste se do stránek mangy nezačetli, vůbec to nevadí. Film si užijete i tak. V příběhu sledujeme kyberdoktora Dysona Ida, který, jak jeho profese naznačuje, vám v případě potřeby namontuje ruku, nohu, nebo jakoukoliv část těla. Čas od času hledá na smetištích kousky, které by se mu do jeho laboratoře mohly hodit a jednoho dne najde Alitu. Tedy alespoň její část. Protože je to ale doktůrek šikovný, poskládá ji tak, jak ji známe z trailerů.

Když se Alita probudí, vůbec nic si ze svého předešlého života nepamatuje, a tak s ní poznáváme zcela nový svět, návyky a její robotické tělo. Vidíme lidi, kterými se obklopuje, poznáváme minulost doktora Ida, a spolu s Alitou začneme chápat, že nebyla stvořena jen proto, aby dělala lidem radost. Je totiž sakramentský vytuněný zabiják. Což si začnou uvědomovat i lidé z vyšších sfér, kterým začne Alita poněkud překážet a proto se rozhodnout ji zneškodnit a udělat z ní opět náhradní díly. Jenže to se snadno řekne. Alita je mrštná, malá, silná a hlavně si začíná vzpomínat, čím v minulém životě byla. A robotickou servírkou fakt ne… A záporáci filmu se mohou začít třást.

U Ality jsem si byl už před usednutím v kině jistý tím, že mě po vizuální stránce nezklame. A to se skutečně nestalo. Sice jsem nebyl na 3D projekci, ale i v normálním formátu je to pastva pro oči. Alita je celá digitální! Celá! A přesto vypadá jako opravdová, jako živá. Ať už stojí, nebo běží, nebo letí vzduchem a proráží padouchovi hlavu patou, vždy působí velmi živě. Dobrá práce! Odsun premiér se vyplatil. A okolní prostředí, nebo záporáci, kteří také byli více digitální než živí – to všechno působilo skvěle. Vizuální stránka skutečně na jedničku.


Čeho jsem se obával, tak byl příběh. Předlohu sice neznám, ale obdobné filmy většinou moc propracovaný příběh nemají a hraje se hlavně na vizuál. Nebudu vám lhát, zde to také není nic extra, ale kupodivu mě příběh bavil. Rád jsem sledoval, jak Alita poznává okolí svět, lidi, zvyky a své tělo. Proto první část filmu je pomalejší, komornější a připravuje nás na epickou druhou část příběhu. Ano, našlo se zde pár klišé, pár scén, které by se asi daly natočit jinak, ale jako celek to fungovalo. Mělo to pár zajímavých zápletek a celkově jsem si myslel, že to zabředne víc do zajetých kolejích šablonovitých příběhu. Ale ne, to se nestalo.


Někdo se mě ptal, k čemu bych film připodobnil. Nedokázal jsem zcela odpověď, jelikož Alita se snaží jít svou cestou. Ale zkusme to. Vezměte si třeba Avatara. Na tu dobu naprosto dokonalý vizuál, ale s příběhem velmi triviálním. Nechápejte mě zle, Avatar patří k mým nejoblíbenějším filmům. Měl skvělou výpravu, brilantní efekty, vše vypadalo živě, hrálo to na emoce. Jen ten příběh byl jednodušší, ale to bylo stejně všem jedno. Nu a pak tu máme Matrix. Opět skvělé nezapomenutelné akční sekvence, efekty na jedničku a k tomu všemu propracovaný a dokonalý příběh. A Alita je něco mezi tím vším. Výtečně natočená akce, vizuál na jedničku. Příběh ale dře, není dokonalý, je ale koukatelný a rozhodně nezačne nudit. Takže tak. Za mě spokojenost.

Pamatuji si, že jsem byl na premiéře Avatara, když mi bylo šestnáct let. V tu dobu jsem na filmy pohlížel zcela odlišně a šlo mi hlavně o zážitek. Dneska už vše vidím jinak, ale říkám vám, jít v šestnácti na Alitu, tak kelímek po pití bych nevyhazoval, ale čůral bych do něj štěstím. Alita je totiž naprosto dokonalý popkorňák. Doma na televizi by mě asi tak neoslnil, to přiznávám rovnou bez mučení, ale v kině to mělo tu správnou atmosféru. Vizuální orgasmus. A ani mi nevadily velké oči, na které si pár lidí stěžovalo (prý to tak v předloze není). Mě se s nimi ale líbila.