Byl jednou jeden nápad...

Vypravil jsem se s rodinou po dlouhé době do kina. Protože počet promítaných 3D titulů není bůhvíjaký a v naprosté většině figurují animáky, kterým má rodina už odrostla, oslovil mě ostrov Aldabra. Proč se nepodívat na zajímavý přírodopisný film v moderním 3D zpracování, že? Do budoucna už ovšem vím, že přívlastek „rodinný“ budu muset brát jako varování. Neuvěřitelný dabing totiž z jinak působivých záběrů dělá cosi napůl šíleného. Jednak má Oldřich Kaiser intonaci jak po dlouhém nočním flámu, jednak by bylo vyprávění perfektní pro večerníček, kdyby ovšem neobsahovalo slangové obraty, které ho řadí někam před ten noční klub, který Oldřich právě opustil... Vím, že za to nemůže. Že ho tam prostě vybrali. Suma sumárum sledujete přírodopisné záběry, ze kterých se světácký a rádoby vtipný komentář snaží udělat onen „rodinný film“. To ovšem záběry zcela znehodnocuje. Skutečně bych se velmi rád podíval na jedinečné záběry v jedinečném 3D a nepotřeboval bych k tomu pojmenovávat želvu sloní jako „Eldyho“ nebo murénu co by „Slizouna“, stejně jako bych nepotřeboval přirovnávat perutýna k lehké dámě a jejich jednání doprovázet infantilními monology antropomorfizujícími jejich jednání. Komentář je tedy přírodopisný pouze náznakem a mnohdy bohužel zvrhává popis nežádoucím směrem k příliš lidsky naivnímu pojetí. Želva sloní pochopitelně nedává schválně čas právě se vylíhnutým karetám k dosažení moře tím, že upoutá na mělčině žraloky... Místo, aby komentář přinesl poučení, končí v trapnosti, protože nikomu, komu už bylo více než šest let, nic zajímavého navrch nepřinese a vtipný bohužel není ani jednou. Ztráta času s hloupým nápadem udělat ze zajímavých záběrů „rodinný film“.