Film s dokonalou a velmi přitažlivou vizuální stránkou, další vzácně vídaná výprava, která dotahuje i Umučení Krista. Náboženské prasárny versus věda - jedna z mnoha kapitol, ke kterým pořád dokola můžeme psát, jaké že náboženství bylo, je a bude svinstvo, které vzniklo z nevzdělanosti a v nevzdělanosti i dobře bují. Nejhorší daň lidstva za svou blbost, kterou si ale během vývoje muselo projít. Nenasytná konfliktní dělová koule na noze, které se jen těžko dokážeme zbavit. "Slyšeli jste slovo boží", jen se zvedne žaludek. Židi, Křesťané, ti všichni jsou tu záporáci a tak to má být. Jediný "klaďas" filmu je věda v podání ženy. "Vy o své víře nepochybujete, já musím".

Tenhle film mě mile překvapil. Ze začatku jsem přemýšlel zda se na nej vůbec hodí dívat, když jsem si přečet o čem je. Musím však uznat, že tento film stojí za zkouknutí. Počatky křestanství v Alexandrii, Alexandrijská knihovna a příběh slavé filozofky se dokonale doplňovali. Nebyl to žadný krvák, jak už to u takových filmů bývá, a to je si myslím jen dobře.

MOCKERY

Film Agora je dobre natočený historický veľkofilm, ktorý však vo svojej podstate sleduje len jednu líniu, a to poukázať na "desivosť" kresťanskej viery.
Nepochybujem o tom, že mnohí kresťanskí činitelia túžili nastoliť pravdu a spravodlivoť podľa svojho presvedčenia. V tomto príbehu však režisér kresťanov vykresľuje ako nenásytných vrahov bažiacich po krvi kohokoľvek, kto nemá rovnaký názor. Ak by režisér čítal o dejinách Egypta trochu viac, zistil by, že sa nejednalo o náboženské krviprelievanie, ale v danom prípade šlo o mocenské záujmy.
Celý film, i napriek tomu, že je dobre natočený, vyznieva ako ISLAMSKÁ agitka, ktorá umožňuje rôznym živlom poukazovať na spravodlivosť ich riešenia kresťanskej otázky. Škoda, režisér A.Armenabar si vystavil vizitku, ktorá ho bude sprevádzať celým životom.

Po dlouhé době netradiční historický film, kde nejsou alfou a omegou výpravné bitvy, ale boj se omezuje na ten uvnitř každého jedince, který svádí sám se sebou, se svým přesvědčením. Nechá-li se semlít progresivním křesťanstvím, zůstane u starých bohů, či jestli zasvětí svůj život víře ve vědu. Nevím, jak se to tehdy odehrálo a určitě lze o převratu zachyceném v Agoře polemizovat, ale režisér mi ukázal situaci natolik důvěryhodným způsobem, že se nijak nebráním mu uvěřit. Obecně otázky víry jdou prakticky bez výjimky mimo mě a nijak se v nich nepohybuji, takže křesťanství coby dnešní islámské vyznání posuzuji jenom, co se filmové prospěšnosti týče… A právě pokud neberu hlubší fakta v potaz, jsem nesmírně spokojený, s jakým výsledkem se tvůrci vytasili. Krásně je zde popsáno, jaká strašná zvěrstva jde vykonat ve jménu vyššího dobra a jak hrozné je něčemu bezmezně věřit. Náboženské čistky byly zachyceny přesně podle toho, jak si je asi každý představuje. Zbrklý impulz k rozpoutání pekla mnohdy stačí a vše je náhle ztraceno (především část s okupováním knihovny.) Co mě ale překvapilo ještě víc, hlavnímu tématu jsem se stále nepřiblížil. Pouze nastiňuji situaci, přičemž bych málem opomněl dějství, v jehož středu je charizmatická Hypatia. Už z toho poznáte, že vás film nemá šanci nudit. Nejen že se neustále něco děje, ale zdroj otázek, kterými vás film přímo či nepřímo zásobuje, je takřka nevyčerpatelný. A právě Hypatia ztvárňuje postavu a téma pro mě nejdojemnější. Tahle nenápadná učitelka snad jediná pochopila o čem život je a na místo aby se zdlouhavě zaobírala tématem okolo náboženství, vykonává objevy, které jsou pro lidstvo mnohem přínosnější. Protože jak už se sám režisér snaží upozornit, ve vesmíru je náš veliký svár naprosto nicotný (záběry kamery z výše). Přirovnání lidí k mraveništi je trefné a tento nadhled dává filmu nesmírně ucelený dojem. Může se zdát, že Agora nebude tak zábavná jako Troya s Pittem nebo tak velkolepá jako bitevní vřava v Království nebeském, ale přesto mi v paměti uvízne o to hlouběji a hned tak na ní nezapomenu. Výborná Rachel Weisz, dechberoucí vizuál, podmanivá hudba… to je jen špička ledovce. Agora je nesmírně komplexní film a patří mezi největší překvapení roku.

****

Alejandro Amenábar nemá špatné filmy a ani Agora není, ale v žádném případě se nemůže honosit přívlastkem "velkolepé". Ano, vnější stránka filmu je na velmi vysoké úrovni, výprava, masky, kostýmy, exteriéry, interiéry, prostě vše je dotažené téměř k dokonalosti. Ale to neznamená, že je film velkolepý, on si to jen myslí a vypadá tak, ale není! V recenzi je napsáno, že jestliže je divák křesťan (já jsem), tak se má koukat na film s větší dávkou tolerance. A proč? Protože je Agora jeden z mála filmů, kteří zobrazují křesťany jako"ty špatné", kteří utlačují všechny, kteří nejsou zpjati s Bohem? Jsou to lidé, dobří, špatní, jako všichni ostatní, jen jsou zaslepení svojí vírou, stejně jako byli Židé, Pohané, Proselyté... V písmu stojí - "Milujte svého nepřítele" či "Když tě někdo uhodí, nastav i druhou tvář", což je ideologie a takhle to přece nefunguje. Nevím do jaké míry byl život křesťanů v těch dobách pravdivě zachycen, ale fanatismus a zvěrstvo páchané na bezbožnících se nezastavilo před ničím! Co se týče hereckého obsazení, tak nikdo nebyl výraznější, kromě Rachel Weisz, která zde hodně omladla a do role astroložky a vědátorky Hypatii celkem zapadla. Závěr? Tento film pravděpodobně bude přijat kontroverzně, protože útočí na křesťany a snadno nařkne konzervativnější jedince, ale jako celek je to vydařené historické drama, především s krásnou vizuální stránkou.

Tak to vidím já...

Už jen proto, že konečně někdo natočil film o tom, že křesťanství je zlo, musím dát vysoké hodnocení. On je to navíc i působivý film sám o sobě. Nebýt strojenosti, dal bych klidně i víc, ale bohužel až moc jasná snaha zaujmout vizuálem není stoprocentně úspěšná a za 70 melounů být asi ani nemůže. Skvělá Weisz a prvotřídní podívaná už jen proto, jak málo srovnávatelných filmů vzniká.

Jako většina novějších filmů, jejichž plakáty nevisí na každé druhé zdi a jejichž trailery jsem ani neviděl, tak Agora mě zaujala právě díky svému mládí z hlediska kinematografie a s obsazením mé oblíbené herečky Rachel Weisz. O příběhu jsem sice nevěděl vůbec nic, ale úplně stačil plakát s epicky historickým nádechem. A jak se později ukázalo, epičnost film vůbec nepostrádá. Věřte nebo ne, do této chvíle jsem o Alexandrijské knihovně věděl jen to, že byla vypálena, a že svitky z tohoto vzácného archivu jsou nesmírně cennými historickými předměty, ale o tom, kdo ji vypálil, a proč, jsem neměl ani nejmenší páru. A nejen, že film vypráví o této události, vypravuje i o ambiciózní astronomce Hypatii a to v podání právě Weisz. Musím uznat, že na Španěly je to vskutku povedený film, protože od tvůrců, kteří do světa nejdou s velkým množstvím podobných filmů, bych čekal nějakou obyčejně nudnou bitvu před branami nebohé knihovny se závěrečným vypálením podobným Tróji. Ale Agora nemá dobré herce bezdůvodně. Vůbec tu není hlavním cílem vypálení knihovny. Film se zaměřuje daleko více na náboženské vztahy, o kterých jsem také před tím nevěděl skoro nic. Musím důrazně vyzdvihnout úroveň zábavy. Děj totiž vůbec není přímočarý. Imponuje historickým námětem ohledně náboženských událostí a s ními spjatých extrémů, pak je tu Hipatia, která dokonale reprezentuje intelektuálního ducha, věnuje se astronomické filosofii a přesvědčivě reprezentuje i tehdejší teorie a pohledy na vesmír, a k tomu všemu se ještě odehrává drama v duši mladého otroka. Děj je tedy zábavný, dynamický i dramatický a ještě s pěknou hudbou. Film sice není dokonalý ve všech směrech, ale ty dvě hodiny rozhodně nejsou na škodu a bodejť by ne, když tu jsou i další dobří herci a herečky i přesvědčivý kompars. Jen ten konec mě velmi zaskočil. Rachel Weisz ve filmu neválí vyloženě, ale ke konci, když přijde na významný objev a vzápětí si pro ni osud připraví takový konec, bylo mi jí skutečně líto. Agora je velmi dobrý historický film, který stojí za to všem, co mají rádi Egypt, Alexandrii a dramatický děj.