Veronique Ukrinsky: Letěli jsme letadlem, pili, letěli autobusem. Fajn, ale stále o vás nic moc nevím.
Dick Steele: Jsem Bud Fudlacker, vlastním malou zásilkovou službu, jezdím s americkými gladiátory, je mi pětapadesát, mám ráda malé spotřebiče a přivydělávám si účetnictvím.
Veronique Ukrinsky: Zkusím hádat, vy jste Dick Steele. Agent WC 40, tajná služba, je vám 52. Máte rád velké drahé televize a chcete zastavit generála Rancorna.
Dick Steele: Ten popis se hodí skoro na každého.

Dick Steel: Slečno Cheevusová, nebyl snad ředitel ve své kanceláři?
slečna Cheevusová: Neblil, zvracet odchází zásadně na toaletu.

letuška: Mohu vám něco nabídnout?
Dick Steele: Přineste suché Minoli a Russos, to na led. Zamíchat, ne protřepat. Sklenice chlazené, ne přemrzlé a k tomu dvě malá brčka.

Veronique Ukrinsky: Vždycky berete cizí věci do svých rukou?
Dick Steele: Často mi v nich skončí samy.
Veronique Ukrinsky: A vaše ruce zase končí v mnoha věcech.
Dick Steele: Řekněme, že mé ruce a věci se často vyskytnou na témže místě.

Dick Steele: No, tak jak to šlape v tajný službě?
Steve Bishop: Jo, Dicku, často si vzpomenu na ty časy, kdy jsme zabíjeli cizí agenty banánovejma granátama. Ale teď? Fuj, všude jen samá byrokracie. Musíš vyplnit pětadvacet formulářů trojmo, i když letíš močit.

šéf: Na co jste přišli, Colemane a Bishope?
Steve Bishop: No, pane, pokud stojíte, tak si radši sedněte, poněvadž jsme dostali znepokojivou satelitní zprávu z Gibraltaru.
šéf: Sedím, co to je?
Steve Bishop: To je taková velká skála, co trčí z vody u jižního pobřeží Španělska.

generál Rancor: Podívejme se, to je náhoda. Barbara Dahlová. Jako byste vaší matce z oka vypadla.
Barbara Dahlová: Nepokoušejte se brát do úst jméno mé matky, vy páchnoucí hybride. Ona byla víc mužem než jste vy!

generál Rancor: Teď už mě nikdo nezastaví, ani ta jejich skvělá, zatuchající kadibudka plná stolice - Dick Steele.