Není to tak dávno, co jsem tento film viděl poprvé v životě. Z různých zdrojů jsem věděl, že to je celkem vydařený film, a tak jsem se rozhodl si to ověřit. Oko - nebo spíše ucho - mi hned padlo na hudební doprovod. Myslím si, že nebude na škodu k němu napsat kratší recenzi. Než se pustím do bližšího rozebírání některých skladeb, musím upozornit na pár věcí. Nejprve mějte na vědomí, že toto je soundtrack k akčnímu filmu, kde je tím pádem hodně akčních scén. Hudba doprovází tyto scény, takže, pokud neznáte danou scénu poměrně dobře, bude vám hudba připadat jakási "poloviční". Naštěstí je to ale dobrá hudba, takže se vám poslech nebude zdát nudný. Dále musíte přenést přes srdce, že skladatel některé motivy použije jen jednou – dvakrát a jde od nich. Já vím, je to škoda, ale co naděláte? Vzbudí ve vás zvědavost, jen aby vás pak v jistém smyslu zklamal. Za třetí mějte na paměti, že skladby jsou dost krátké. Jenom dvě nebo tři přesahují hranici tří minut. Také škoda, protože pár věcí by člověk rád poslouchal klidně pět minut (ale tuto skutečnost dokáže částečně napravit tlačítko pro opakované přehrávání…). A za čtvrté a poslední musíte vědět, že jde čistě a pouze o instrumentální soundtrack. Žádné písničky tu bohužel nejsou. Ani Extreme ways od Mobyho, která zdobí závěrečné titulky. Tento nedostatek, se přiznám, mně vadil asi ze všeho nejvíc. A nyní, jak mám ve zvyku, přijde krátký přehled toho nejzajímavějšího, čím se můžete při poslechu tohoto soundtracku kochat. Začnu samozřejmě první (a dost možná i nejlepší) skladbou: Main title. Začátek je táhlý, volný. Ve smyčcích se objeví "prázdný" akord postavený na tónu C, který je vlastně takovým ostinátním basem doprovázející celý úvod skladby. Krátce na to přijde sólo anglického rohu (zní to jako hoboj, ale je to skutečně anglický roh). Svou melodii připomíná trochu hudbu blízkého východu. Skladatel střídá durovou a mollovou tóninu C. Pak (čas 01:09) se hudba dá do pohybu a violoncella začnou hrát jeden z hlavních – tvrdošíjných – motivů tohoto filmu. Přidají se bicí nástroje, důležitá složka celého soundtracku, vlastně hlavní tahoun. Náhlý úder. Zní jako výstřel nebo prudké hřmění a jeho ozvěna. Znovu. A ještě jednou. A v basu hudba pokračuje. No, a už má hudba tu správnou atmosféru pro film. V závěru opět klid a dovětek anglického rohu. Treadstone assasins doprovází scénu mezinárodní koordinace zabijáků, která bude mít za úkol "zneškodnit" Jasona Bourna. Je to směs smyčcových nástrojů, elektrické kytary a bohaté bicí složky. Docela hezká a docela krátká skladba plná rytmu. Moc se mi líbí č. 4 At the bank. Temnější, přemýšlivý začátek, o kterém se starají vlastně jenom smyčce. Nevěřícnost Bourna, který si v bance vyzvednul kufřík a prohledává obsah. Hromada peněz, falešné doklady, zbraň… Tohle je opravdu on? Pak rozhodnutí. Všechno vysype do červené tašky a vypadne odtamtud. Hudba se dá do pohybu. Objeví se téma úvodních titulků. Nové nástroje a rytmické útvary v doprovodu. Hudba stupňuje, až vrcholí na samém konci, kde se náhle zastaví. Jason Bourne těsně unikl strážníkům, kteří ho pronásledovali, když se schoval na americkém velvyslanectví. Stopa č. 5 Bourne on land, která by se hodila lépe jako č. 4, nám naproti tomu představí nový materiál. Poprvé má melodii i klavír. Je to moc pěkná, klidná a houpavá melodie. Pěknej nářez, smím-li to tak říct, je šestka Escape from embassy. «Ty! S tou červenou taškou! Stůj tam a ruce za hlavu!». Samozřejmě, že se Bourne jen tak chytit nenechá. Bleskově zareaguje a začne utíkat pryč. Tato skladba je krásnou ukázkou toho, že je možné udělat scénický doprovod, aniž by to vyznělo moc nudně, nebo naopak kýčovitě. Cvičíte-li doma kliky nebo sedy-lehy a potřebujete-li motivaci, zkuste si dát toto do přehrávače! The drive to Paris je něco diametrálně odlišného. Klidný charakter, prostor. K tomu dopomáhají i ženské vokály na začátku skladby. Skladeb, co bych mohl takhle ve zkratce rozebrat, je opravdu mnoho. Třeba č. 9 At the hairdresser’s, nebo č. 15 On bridge number 9. Ale to byste tady četli recenzi až do rána. Takže to dokončím. Přiznám se, že tvorbu skladatele Johna Powella moc neznám. Blíže znám jen instrumentální soundtrack k animovanému filmu Shrek, na kterém pracoval spolu s Harry Gregson–Williamsem. Ale asi si budu na něj dávat víc pozor, protože Agent bez minulosti se mu dost povedl. Není to rozhodně ten typ soundtracku, který by se dal poslouchat pořád dokola, ale zase musím přiznat, že jsem se při poslechu nenudil. Poslechněte si jej sami a udělejte si vlastní názor na věc. Takhle to vidím já.