(Ivan si všimne podobizny vysící v Adamově pokoji.)
Ivan: Hele, to byl asi skvělý muž, co? To je tvůj otec?
Adam: To je Hitler.
Ivan: Vážně? Ne, Hitler měl plnovous. Ne, asi máš pravdu. To byl ten Rus, koho jsem měl na mysli.

(Khalid střílí vrány na stromě a trefí kocoura.)
Gunnar: Lambete, jsi v pořádku? Lamberte? Co se ti stalo? Je mrtvý.
Khalid: Byla to jenom blbá kočka.
Gunnar: Zastřelil mého kocoura!
Ivan: Ne, přestaňte se obviňovat. Už to byl starý kocour a náhodou umřel ve stejné chvíli, kdy jsme tady stříleli.

(Ivan při nedělní mši káže. Poul se uprostřed kázání zvedne a odchází.)
Ivan: Nudím tě, Poule? Neinspiruje tě naslouchat Božímu slovu? Nudí tě to?
Poul: Musím jít na záchod.
Ivan: A to nemůže počkat?
Poul: Raději ne.
Ivan: Za dvacet minut skončíme, Poule. To vydržíš.
Khalid: Nech toho staříka jít na záchod, aby se mohl v klidu vysrat a my už mohli začít zpívat tu písničku.
Ivan: Jasně. Demokracie promluvila. Tak běž, Poule. Běž ven a vyser se.