GOLDIE FILM

Když se dnes řekne film o dospívání, vybaví se nám moderní americké, v horším případě německé teen komedie, jež stojí na hranici nevkusu a, no, hodně velkého nevkusu. Vynechme výjimky typu Superbad nebo Kick-Ass, které nám dokázaly originální zábavu zprostředkovat i dnes, a zůstane nám tu silně sestupná série Prciček a podobných úkazů, kterými se jistě nikdo nikdy chlubit nebude. I tento žánr má ale svoje klasiky. I tento žánr má svoje nezapomenutelné tituly, které se řadí do zlatého fondu. Jedním z nich je právě Absolvent.

Dnes již příběh klasický skrz na skrz, hojně citovaný a známý. Navíc první velká role Dustina Hoffmana (ačkoliv mladíček to nebyl), ihned ověnčena nominací na Oscara, kterou se velmi tučně zapsal do podvědomí diváků. Vůbec celý film byl přijat překvapivě dobře na to, jakým tématem se zabývá. Nominací na zlatého plešouna si vysloužil mnoho, tu za režii dokonce po právu proměnil.
A skutečně není divu, Absolvent je totiž přesnou ukázkou toho, čemu dnes říkáme "vymazlený film". Je plný energie, emocí a živelnosti, nepřestal bavit a provokovat ani po více než čtyřiceti letech. Vztah mladého Benjamina nejprve s Mrs. Robinson a posléze s její dcerou funguje stejně na nás jako na naše rodiče. Jak se to vůbec mohlo podařit?

Je to právě neuvěřitelné množství skryté energie, která dělá Absolventa tak nadčasovým. Hoffman, svému věku navzdory, zahrál čerstvě dospělého mladíka na výbornou. Sebejistá, ovšem uvnitř křehká Mrs. Robinson v podání Anne Bancroft, je nezapomenutelná. A hlavně jiskření, které mezi nimi vzplane, se z plátna šíří jako požár. Právě funkčnost jejich vztahu žene děj kupředu a hrdinové se svými osudy nás skutečně zajímají. Leckdo filmu vytýká naivitu, například jeho zbrklému happy endu, ovšem není tak těžké si uvědomit, že jde pouze o záměr tvůrců. Hrdina udělá spoustu nerozvážných rozhodnutí, kterými sice získal, co tolik chtěl, ale třeba úplně závěrečná scéna v autobusu může naznačovat, že scénář si to plně uvědomuje, a že příběh není zdaleka uzavřený.

Perfektní hudba Simona a Garfunkela se místy možná maličko opakuje, ale tenhle snímek by bez Sond of Silence nebo Mrs. Robinson nevyzněl ani zdaleka tak dobře.
On měl Absolvent vůbec podivné štěstí na sešlost filmařů a jiných umělců tak výjimečnou, že vzniklo konzistentně dobré a nadčasové dílo. Nevím, jak jinak než "štěstí" to nazvat, i když mnohem víc příhodné je asi slovo "um".
Mike Nichols byl sice vážený divadelní tvůrce, přesto překvapí, že za realizaci Absolventa ale, ačkoli to byl jeho teprve druhý film, získal tehdy neuvěřitelný milion dolarů. Producenti holt měli čuch už tenkrát, protože živá a nápaditá, ale rozhodně ne nabubřelá režie se k údajně arogantnímu egocentrikovi, jakým režisér byl, na první pohled moc nehodí.

Absolvent není ani nijak zvlášť chytrý film ve smyslu, že by měl předávat své myšlenky a něco otevřeně sdělovat. V podstatě ani nevyjadřuje svojí dobu. V tom se od ostatních snímků s titulem "klasika" zásadně liší. Často je označován jako "generační výpověď", podobně jako Rebel bez příčiny nebo Divoch. Ovšem i mezi těmito kousky má poněkud jinou pozici. Benjamin se v podstatě nebouří, neutíká před společností a pro jeho nestandardní činy není podáno žádné jiné vysvětlení, než že "je to prostě kluk, co se nudí". A právě proto je tak pozoruhodné, že film natolik "o ničem" má své věrné zastánce dodnes. Zastánce, kteří by jistě nepřipustili, že ten příběh je jen vaření vody...

A v podstatě právě to je nezpochybnitelný důkaz kvality díla. Takhle totiž vzniká nadčasovost. Není tu památná forma ani obsah (ačkoli oboje je na vysoké úrovni), nýbrž atmosféra a pocit, jaký si z filmu odneseme. A jestli nám Absolvent dokáže předat Atmosféru a Pocity v roce 2010 stejné jako v roce 1967, pak se něco zásadně a neoddiskutovatelně povedlo. Silně pochybuji, že by snímky tohoto žánru natočené dnes někoho za padesát let zajímaly. Že Absolvent mezi klasikami zůstane, o tom nemusím ani přemýšlet.