INFORMACE O FILMU
Ve vrcholném díle promluvil Fellini v ryze osobním tónu o stavu režiséra, který prožíval ve chvílích bolestné tvůrčí krize. Ve „filmu o filmu“, který nebyl schopen natočit, tematizoval své vnitřní i filmařské problémy s nebývalou autorskou otevřeností a sebekritikou. S odvahou až sebezáhubnou, formou téměř deníkovou, dokonce do té míry, že do hlavního hrdiny, režiséra Guida (Marcello Mastroianni jako jeho alter ego) očividně vtělil své civilní znaky, se vyrovnával s nelichotivým privátním autoportrétem. A přesto či snad právě proto podal existenciální výpověď, jež přesáhla úzce subjektivní rozměr a oslovila svým obecně platným významem.
Ve složitém vrstveném ději rozevírá své nitro v průhledech do dětských vzpomínek, fantaskních výjevů, znovu se vrací do obtížné přítomnosti, z níž se opět dočasně osvobozuje únikem do útěšných snů. Když nakonec Guido dospěje k usmíření sama se sebou, ve velkolepé scéně v manéži, na níž režíruje v magickém kruhu všechny osoby, s nimiž se v životě setkal, je tato jedinečná katarze výsostným gestem filmaře, který se překonal a našel se jako člověk.
Zmínka o tom, že za 8 1/2 obdržel Fellini dalšího Oscara, zdá se být ve srovnání s nedostižnou velikostí tohoto filmu jako okrajová, nepodstatná informace, ale budiž - Nejlepší černo-bílé kostýmy, Nejlepší cizojazyčný film a nominace za Nejlepší režii, výpravu a Nejlepší scénář.