(Trpaslíci čekají, až přijde Sněhurka.)
Brumla: Kluci, ví vůbec o téhle oslavě?
Štístko: Jasně, že ne! Má to být přece překvapení.

1. strážný: Když už jsme u vajec... Včera jsem dostal doma vejce moc naměkko. A tak jsem si zavolal starou na koberec a povídam jí: Pocem, ty cuchto! Ještě jednou a omlátim ti to vejce o hlavu! Rozmydlim ti ho po ksichtě, že budeš vypadat jako blatouch!
2. strážný: Hele... Tohle jsi vážně řek svojí ženě?
1. strážný: No, doslova ne! Něco v tom smyslu! Řek sem jí: Miláčku, to vejce bylo super, ale zkus ho zítra vařit o minutku dýl. Ale řek jsem jí to přímo do očí!
2. strážný: Ty si teda drsňák!
1. strážný: Normálka!

(Mračoun a Štístko jsou na konkurzu na šaška a říkají vtip.)
Mračoun: Stará coura se přibelhá k felčarovi.
Štístko: Už zase mluvíš tak negativně! Přijde žena k lékaři. Vždyť tu dámu ani neznáš!
Mračoun: No a co. Stačí, že znám ženský!
Štístko: Teda... Přijde žena k lékaři...
Mračoun: S doktorama jsem skončil, jsou to zločinci.
Štístko: A... A lékař se jí ptá, co jí chybí.
Mračoun: Peníze! Při odchodu z ordinace.
Štístko: A ona povídá...
Mračoun: S pacientem na pojišťovně jednaj jak s dobytkem. A pak se řiká "sociální síť". Týhle společnosti chybí spravedlnost.
Štístko: A lidskost.
Mračoun: A bratrství.
Štístko: Jo... Bez bratrství půjde za chvíli všechno do prdele.
Mračoun: Moje řeč!

(Trpaslíci pochodujou.)
Šilhoun: Zvládnem něco velkýho!
trpaslíci: Šilhoun ho má malýho!

Mračoun: Jsem tři veselá prasátka a přísahám na naše stavení, že si žijeme šťastně a spokojeně jak mopslíci v době kamenný.

Štístko: Ale Kuchtíku! Právě tvoje kuchyně připravila naše jazýčky na hlubší požitky, jako jsou například klobásky a další dobroty.
Kuchtík: Chceš říct, že vám moje jídlo taky chutnalo?
Mručoun: Ne, ale jinýho troubu, kterej by vařil, nenajdem.

(Trpaslíci vyběhnou z domečku hledat Sněhurku.)
Rychlík: Už to mám! Není tady!

Brumla: Ženy jsou bezcitný a studený!
Mračoun: A věčně maj mizernou náladu, krávy jedny blbý. A ty jejich ksichty. A vždycky musej mít pravdu.
Štístko: Počkej, Mračoune, nemůžeš to zevšedňovat!
Mračoun: To teda můžu, Štístko, ženský jsou tvrdohlavý a basta fidli.
Štístko: Hele, já si například tak nějak myslim, že každý člověk má někde i svou dobrou tvář, dokonce i ženy!
Mručoun: Jo, tu zadní!

Brumla: Já jsem váš starý král! A teď jsem i váš nový král!

královna: Šplisi! Bez svojí starý koruny ven nevylezu.
Šplis: Prosím, podívejte se na novou.
královna: Né!
Šplis: Aspoň jednou!
královna: No dobrá. Vypadá nějak lacině.
Šplis: Také nebyla nějak drahá.
královna: Tak to je v pořádku.

Mručoun: Proč jsou ty zatracený baby vždycky nedochvilný?
Bobík: Neříkej to sprostý slovo!
Mručoun: Zatracený?
Bobík: Ne, nedochvilný!

Šplis: Veličenstvo vypadá opět přímo kouzelně. Nemohu vás poznat. A ten vkusný kostým...
královna: Hloupost! Vypadám stejně praštěně, jako ty.

královna: Nevykládej pohádky. A když už, tak lepší!

Bručoun: Bobíku, běž si hrát do lesa.
Kuchtík: Ale nechoď daleko, za chvíli je oběd.
Mračoun: To by měl jít hodně daleko.

zrcadlo: Ne, ty máš ten problém. Existuje totiž jistá dáma... Nechci říkat žádná jména... Královna. A ta, ta je na tebe, nechci říct zrovna rozmrzelá, ale určitě nakrknutá.

královna: Šplisi! Ta černovlasá coura žije! Co jsem vám poručila té oné noci?
Šplis: Ale veličenstvo! Toho dítěte jsem se osobně zbavil. Odnesl jsem ho do nejlepšího sirotčince v celém městě.

Brumla: Na každej pád ti zlomí srdce!
Mračoun: (šeptá Štístkovi) Žil jsem velmi šťastně a spokojeně.
Brumla: Žil jsem velmi šťastně a spokojeně.
Kuchtík: (šeptá Štístkovi) Než přišla ona noc.
Brumla: Než přišla ona noc.
Šilhoun: (šeptá Bobíkovi) Která změnila můj život.
Brumla: Která změnila můj život.
Rychlík: Ale o tom teď nechci mluvit!
(Trpaslíci začnou "jíst".)
Brumla: Chlapi, děláte si ze mě srandu?
trpaslíci: Ne!
Brumla: Vysmíváte se mi? Mému neštěstí?

Brumla: Bobíku, existuje ještě jeden svět. Hned tam za mostem.
Bobík: A jsou tam i další bytosti, co nemají pindíka?

Šplis: Uvidíte sama, madam, pod mojí dočista přírodní zeleninovou maskou regeneruje vaše ctěná pleťová tkáň prakticky přes noc... tedy teoreticky by měla.
šašek: Tak co? Je to pořád dokola, viď? Taky jsem měl takovou... Pleť jako zimní gumy, pod očima dva airbegy a účes jak přihrádka na klobouky v Golfu Dieselu.

Bobík: Já něco vím. Něco vím, ale řeknu vám to, jen když mě necháte spát nahoře!
Šilhoun: Nejdřív musíme vědět, jestli to, co víš, za to stojí. Víš?
Bobík: Hmm... Takže když mě necháte spát nahoře, tak vám řeknu, že Sněhurka má zítra osmnáctý narozeniny.
trpaslíci: Jo jo jo!
Štístko: To by šlo!
Mračoun: No dobře, ty mizernej vyděrači. Informace je to dobrá, tak ven s ní!
Bobík: Dobře. Takže... Sněhurka má zítra osmnáctý narozeniny!
trpaslíci: Ooo... No to je něco! To je senzace!

Sněhurka: Co to děláte?
Bobík: Hrajeme na slepý báby.
Rychlík: Já myslel, že hrajeme trpasličí halmu.
Sněhurka: To neznám!
Kuchtík: Je to desková hra. Máš prkno a mlátíš s ním ostatní do hlavy.
(Bouchne Rychlíka do hlavy.)
Sněhurka: A když někdo padne?
Šilhoun: Tak musí říct šach!
Rychlík: Šach!
Štístko: Znáš "Trpaslíku, nezlob se"?
Šilhoun: Taky desková hra. Máš prkno a mlátíš ostatní do hlavy.
Bobík: Znáš dvojitou hlavu? Taky desková hra.
Sněhurka: Můžu hádat? Každý má prkno a mlátí s ním ostatní do hlavy.
Mračoun: Nesmysl! Dvojitá hlava je daleko složitější hra. Každý hráč dostane dvě prkna a mlátí s nima ostatní po hlavách.

Bílý helge: Dobrý den! Kdo jste?
Brumla: Bílý helge... nejmoudřejší z moudrých! Jsme sedm trpaslíků a máme problém.
Bílý helge: Jo... tak ten prsten hoďte do ohně!
Brumla: Ale my nemáme žádný prsten, my máme Sněhurku.
Bílý helge: Jo... tak hoďte do ohně Sněhurku.
Brumla: Ale přece nemůžeme hodit Sněhurku do ohně.
Bílý helge: Jo... ale to pak teda... to teda máte problém! Jo!
Brumla: Velký dík, Bílý helge!

myslivec: Neviděl jsi tady prchat jedno děvče?
Bobík: Děvče? Má pleť bílou jako sníh?
myslivec: Jo!
Bobík: Rty rudé jako krev?
myslivec: Jo!
Bobík: A vlasy černé jako eben?
myslivec: Jo!
Bobík: Tak tu jsem neviděl!

(Sněhurka odchází.)
trpaslíci: Stůj! Stůj! Stůj! Stůj!
Sněhurka: Musím jít!
Bobík: Nemusíš!
Kuchtík: Udělám ti pudink ze skleněnejch nudlí.
Rychlík: A můžeš klidně spát v mý postýlce.
Sněhurka: Ale já musím!
Štístko: Nesuď podle prvního dojmu. My odsud nikoho nevyháníme.
Sněhurka: Ne! Musím si nutně...
Šilhoun: Pojď se mnou...
Sněhurka: Díky! Ale to bohužel nejde!
Mračoun: Jsi statečné děvče, ale kam chceš jít tak sama?
Sněhurka: Musím si odskočit!

Šilhoun: Mračoune, nemlať malýho Bobíka. To mám v roli já!

Kuchtík: Kdo mi snědl podbělovou polívčičku?
Rychlík: A kdo...?
Štístko: A kdo posadil tu rozkošnou panenku na mojí židličku?
Rychlík: A kdo...?
Mručoun: Kterej kretén si hodil kabát přes mojí sesli?!
Rychlík: A kdo...?
Šilhoun: Kdo mi ukradl medvědí kůži?
Rychlík: A kdo leží v mojí postýlce?