RECENZE FILMU

Martin McDonagh by byl dost možná rád považován za nástupce Guye Ritchieho. Nebo snad přímo Quentina Tarantina? Každopádně mu to alespoň u mě vychází. Jeho minulý kousek V Bruggách rozhodně fungoval coby uvolněná cool jízda lépe než poslední Ritchieho tvorba. Možná i Tarantinova. Vyhlížených Sedm psychopatů i proto stojí za pozornost.

Martyho (Colin Farrell) životním snem je napsat dokonalý filmový scénář. Má titul: Sedm psychopatů. Dokonce vymyslel předtitulkovou scénu. Jenže dál neví, co si počít. Nechce naplňovat klišé, ale zároveň by rád potěšil diváky. Kudy z toho ven?
Pomoc mu nabídne Billy (Sam Rockwell), poněkud výstřední kámoš, jenž se spolu s Hansem (Christopher Walken) živí unášením psů boháčů, jimž pak mazlíčky vrací a vybírá za ně odměnu.
Když ale Billy s Hansem unesou psa psychopatického Charlieho (Woody Harrelson), vše se dává do pohybu. Charlie totiž svého miláčka zbožňuje nad vše na světě a nezdráhá se pro něj vraždit.
Dva podvodníčci i náhodně přibraný Marty tedy musí čelit šílenci bažícím po pomstě, ale i inzerátu podaném Billym, zvoucím všechny psychopaty v okolí na konzultaci s "hollywoodským scenáristou".
Jako by toho nebylo dost, stává se film značnou "meta záležitostí", protože brzy pochopíme, že scénářem, který hrdinové tvoří, zároveň žijí a naplňují ho.
Realita se mísí s fikcí, bizarní situace pronikají i do "skutečného" světa a vše se neustále víc ponořuje samo do sebe.

Jeden příklad za všechny. Zhruba uprostřed příběhu Marty pronese: "Už mě nebaví to střílení, pojďme naštvat diváky. Hrdinové našeho scénáře pojedou stanovat do pouště, kde si budou do konce filmu povídat o životě." Uhádnete, co se bude dít do konce filmu?
Sedm psychopatů se daří prošpikovat podobnými situacemi plnými sebeironie, sebereflexe a uvědomění své filmovosti. Což není koncept nový a originální. Stejným způsobem žijí hrdinové své dílo i v Moulin Rouge! či Jednotce příliš rychlého nasazení a ještě mnohem víc meta je v tomto ohledu Fosterova hříčka Horší to už nebude a starý dobrý Altmanův Hráč. Jenže pořád to ještě působí velmi svěže a neokoukaně.
Koncept Sedmi psychopatů by mohl maličko vadit tím, jak okatě se nám tu cpe do tváře. Zároveň se jím McDonagh pokouší vytvořit hradbu nedobytnosti, kdy vše může být zpochybnitelné, krom jeho samého. "Správný" režisér by se v této situaci neměl bát nechat pochybovat i o sobě, jinak působí jeho dílo poněkud strojeně a neupřímně. Za snímek, který toto chápal, lze označit zrovna Hráče. To se nyní neděje.

Další výtky bych ale hledal marně. Sedm psychopatů nabízí vynikající jízdu. Považuji je za dokonalý "párty film", na nějž vyrazíte s kamarády, nebo si ho společně pustíte k ozvláštnění večera u někoho doma. Jako takoví jsou bezchybní a svůj účel nemohou plnit lépe.
Postavy jsou do jedné sympaticky psychopatické, situace cool. Vše se zdá přesně načasované a vypointované. Několikrát vás vývoj děje překvapí, vždy ale příjemně. Nešetří se s krví ani sprostými slovy, řeší se více kamarádství než vztahy.
V tomto ohledu nabízí Sedm psychopatů po dlouhé době pořádný "klučičí film", které se poslední dobou přestávají Hollywoodu vyplácet - je spíš vhodné, aby bylo na co nalákat dívky, tvořící stále důležitější podíl v tržbách. Sedm psychopatů na ně kašle, za což jim patří velký dík! Poslední dobou bývá vše tak feminizováno, že se čistě klučičí zábava stává čím dál tím víc výjimečnou. Stále otravnější osmdesátkové retro (Expendables) už rozhodně přestává stačit!

Jediné, co by mohlo na Sedmi psychopatech někomu vadit, je již zkusmo zmíněná nekonfliktnost a snaha o nezpochybnitelnost. Filmy balancující na hraně sebeuvědomění a hrající si s pravidly fikčních světů často přitahují náročnější diváky, kteří se baví jejich analyzováním. To pak jistá "skleníkovost" McDonaghanova přístupu, kdy se vše stává až moc plánovanou součástkou vesmíru uzavřeného ve vakuu, může být na obtíž.
Já bych ale podobné starosti doporučoval hodit za hlavu a užít si ten film jako "chytrý výplach". A potvrzení toho, že my kluci se umíme bavit chytřeji než holky od Twilight! A to mi, dámy, nevymluvíte!
McDonagh tedy není génius. Nevím, jestli si to on sám o sobě myslí. A není to důležité. Zásadnější je sympatický snímek, jakých moc nevniká.