Daxos: To vedeš proti Xerxovi jen tuto hrstku mužů? Čekal jsem, že Sparťanů bude aspoň tak jak nás.
Leonidas: A není snad? Ty, Arkáďane, jaké je tvé povolání?
první muž: Hrnčíř, pane.
Leonidas: A tvé?
druhý muž: Sochař.
Leonidas: Tvé?
třetí muž: Kovář, pane.
Leonidas: Sparťané! A vaše povolání?
(Všichni sparťané sborově spustí válečný pokřik doprovázený pozdvižením kopí.)
Leonidas: Vidíš to, příteli? Přivedl jsem víc vojáku než ty.

Leonidas: Pamatujte, že tento den bude jen vaším dnem na všechny časy.
kapitán: Zaslužte si své štíty!

Xerxes: Naše kultury nejsou zas tak rozdílné.
Leonidas: Jistěže. Sdílíme naše kultury už celé dopoledne.

Leonidas: Měl jsem strach o ženy, ale po tom, co jsem zde viděl, jsem je klidně mohl přivést.

Gorgo: Vrať se se štítem nebo na něm.

Leonidas: Běž poutníče a zvěstuj sparťanům, že mrtvi zde ležíme tak, jak zákony kázaly nám.

Leonidas: Tady budeme bojovat, tady budeme umírat!

(Země se začne třást.)
kapitán: Zemětřesení.
Leonidas: Ne, kapitáne. Bojové útvary.

kapitán: Vypadají žíznivě.
Leonidas: Tak jim dáme napít. K útesům!

(Gorgo propíchla Therona před Radou.)
Gorgo: Nebude to rychle hotové. Nebude se ti to líbit. Nejsem tvá královna!

(Při pohledu na strom ověšený mrtvolami.)
Leonidas: Nesmrtelní... podrobíme jejich jméno zkoušce!

Dillios: Vzdejme dík muži Leonidasovi a jeho tři sta statečným.

Dillios: Nepřítel má přesilu mizerných 3:1... Dobrý poměr pro každého Řeka.

Leonidas: Nezapomeňte na nás.

perský posel: Jak to, že ženy mluví v přítomnosti mužů?
Gorgo: Protože jen ve Spartě rodí ženy pravé muže.

Leonidas: Budeme mít divokou noc.

(Během bitvy.)
Astinos: Ty ještě žiješ?
Stelios: Někdo ti musí krýt záda.
Astinos: Teď ne. Jsem trochu zaneprázdněný!
(Vrhnou se opět do bitevní vřavy.)

Stelios: Je mi ctí umírat po tvém boku.
Leonidas: Mně bylo ctí žít po tvém.

(Xerxes udělá Leonidovi nabídku, co se neodmítá. Stačí jen pokleknout.)
Leonidas: Tvoje nabídka je velkorysá, králi králů. Jen šílenec by ji odmítl. Ale... Víš, to klečení. Během toho všeho zabíjení tvých lidí jsem si nějak poranil nohu... A klečení je pro mě obtížné.

(Jsou skrytí pod štíty a padají na ně mračna šípů. Astinos se směje.)
Stelios: Čemu se směješ?
Astinos: Přesně jak jsi říkal. Ve stínu.
(Všichni se začnou smát.)

Leonidas: Nedávejte jim nic, připravte je o všechno!

Leonidas: Začal nový věk! Věk svobody! A bude se vědět, že každý z tří set Sparťanů ji bránil do posledního dechu!

perský důstojník: Naše šípy zakryjí slunce!
Stelios: Tak budem bojovat ve stínu.

Leonidas: Sparťané! Užijte si snídani, protože dnes večeříme v pekle!

perský důstojník: Sparťané! Odložte zbraně!
(Někdo ze Sparťanů hodí kopí, které probodne důstojníka.)
Leonidas: Peršané! Pojďte a vemte si je!

perský emisar: Tohle šílenství!
Leonidas: Šílenství? Tohle je Sparta!
(Skopne emisara do studny.)