RECENZE FILMU

Ruben Fleischer předloni potěšil lehkou a nenáročnou komedií Zombieland. Nyní navazuje stylově velmi spřízněným kouskem opět s Jessem Eisenbergem v hlavní roli. Jen se tentokrát pouští do klišé loupežních thrillerů namísto zombie hororů. Jeho poměrně specifický přístup se ale tentokrát nesetkává s tak vřelým přijetím a "nenáročná, vděčná, přiblblá, ale zase ne idiotská podívaná" jako by najednou divákům nestačila. U nás tedy putuje rovnou na DVD. Je to chyba?

Příběh dvou dvojic přátel na život a na smrt leckdy působí poněkud nevyrovnaně. Dwayne (Danny McBride z Prince a pruďase, zde hraje prakticky identickou postavu) a Travis (Nick Swardson) potřebují prachy na nájemnou vraždu, tak unesou poslíčka Nicka (Jesse Eisenberg), na kterého připnou bombu, což ho má donutit vykrást pro ty dva banku. Nickovi pomáhá jeho kámoš Chet (stále nevyužitý sympaťák Aziz Ansari), přestože se zrovna rozešli ve zlém.
Možná vás ihned napadne, že plán první dvojice je zbytečně komplikovaný a dementní. To je ovšem velmi uspokojivě obhájeno tím, že jsou obě postavy (ne)komplikovaní dementi. Horší je to u Nicka s Chetem, kdy minimálně Nick je vykreslený jako vychytralý až chytrý, přesto ho nenapadne nic jiného než jít skutečně vykrást banku...
To ale odpustíme, protože kdyby tak neučinil, skončil by film, no, za 30 minut nebo méně.

Osobně mě docela mrzí osud téhle vloupačky u nás v Čechách. Jistě, pokud očekáváte inteligentní nezávislák, tvrdě narazíte a budete si mi leda divit. Jako výplň času pro teenagery a nejen je ale funguje 30 minut nebo méně bez zásadnějšího problému. Filmový dorost, který nachází jako alternativu pouze Twilight nebo Adama Sandlera, pak může být touhle blbostí vyloženě obohacen.
Velmi krátký snímek (necelých devadesát minut) po celou dobu riskuje, že bude obviněn z nedotaženosti, protože vypadá, jako by chtěl být chytrý, ale není. Jindy si zase hraje na originalitu, aby neuspěl. A dialogy očividně postrádají vysněnou vybroušenost. Jako by režisér došel všude na půl cesty. Jako by nic nedokončil.
Což mohou být na jednu stranu zasloužené výtky, na stranu druhou ale, myslím, plynou z nebezpečného nepochopení Rubena Fleischera.
K podobným závěrům dojdeme, když od něj očekáváme produkci, co má k Sundance blíž než k Hollywoodu. Ne že by se tak sám režisér netvářil, zdá se mi ale jasné, že jeho projekty jsou ryzí mainstream a objíždění festivalů jen hra pro diváky, kteří věří, že přítomnost festivalových ratolestí v traileru indikuje kvalitu výsledku.

Není dobrý nápad vnímat 30 minut jako nezávislák prolezlý komercí. Naopak, je to mainstream, při jehož vzniku se filmaři rozhodli nejít tou nejsnadnější cestou. Je to příběh stojící na pevných, ozkoušených základech, na něž se nabaluje přesně tolik originality a chytrosti, kolik američtí teenageři dokáží tolerovat a akceptovat. Zkrátka tu máme takový kinematografický slabikář, který začínající diváky teprve přivádí k "pořádným filmům", kvůli čemuž by se ale na něj neměl nikdo koukat svrchu.
30 minut a méně se mi totiž jeví jako "první level kvalitního zážitku". Režisér ve všem zachází dál, než je běžné, vždy se ale zastaví a počká na nejpomalejší. Na stejném principu funguje i Kick-Ass, jen Matthew Vaughn má vyvinutější šestý smysl pro ony hranice a dojde na jejich úplnou mez, někdy udělá i malý krůček za ně, ale nezapomene se rychle vrátit. Pokud můžu Fleischerovi něco vyčíst, tak že neumí být stejně "vypočítavý" a cukne se vždy o něco dřív, než by bylo nezbytně nutné.

Smyslem snímku má být jakási "sonda do přátelství". Nick a Chet jsou prostě dva kámoši, co na sebe nedají dopustit, i když by vlastně mohl být jeden na druhého kvůli mnoha věcem dost naštvaný (ony záminky jsou opravdu extrémní), a Dwayne s Travisem zase reprezentují model "dominantní rádoby-drsňák a jeho stín", kdy jeden představuje mozek a druhý srdce.
Fleischer jako by se snažil variovat, rozvíjet a bořit různá klišé buddymovies. Sice to dělá někdy tak trochu primitivně, vždy ale sympaticky. V tomto ohledu snímek přesto selhává asi nejvíc, protože ani jeden vztah se nevyvíjí realisticky. Já s tím překvapivě neměl problém, ale očekávám, že spousta diváků bude.
Platí, že když budete očekávat úžasný zážitek a od tohoto očekávání odečítat bodíky za chyby, dostanete se docela nízko. Mně by nedělalo problém napsat hluboce podprůměrnou recenzi, protože Fleischer k tomu předkládá mnoho záminek. Pokud ale začnete s hlavou čistou a prázdnou, zjistíte, že vám jeho jednohubka má co nabídnout.