Ondřej: Sejdeme se za desey minut u stolu
Standa: Ale já nemám hodinky...
Ondřej: Dobře, tak za patnáct.

Zdeněk: Řekl jsem vám, aby jste příšel sám.
Standa: Sám? To si nějak nevybavuju.
Ondřej: Von je tady sám.
Zdeněk: Mě se zdá, že jste tady dva.
Ondřej: Já jsem šel okolo, my se vůbec neznáme, že jo Stando?
Zdeněk: Stando? Vy jste řekl Stando?
Ondřej: Ne.
Zdeněk: Výborně.

(Standa a Jan jedou v náklaďáku.)
Standa: Šéfe, můžu se na něco zeptat?
Jan: Na co?
Standa: Jak sem nakládal ty bedny s těma kuřatama, se mi tam zdálo něco divný... Kuřata v tý jedný bedně mi přišly nějaký divný.
Jan: Řikal jsem ti, vo kuřata se nestarej.
Standa: No jo, ale že ty kuřata maj nějaký divný zobáky.
Jan: Řikám ti, vo kuřata se nestarej. A žádný orly jsi neviděl...
Standa: Jaký orly? Já sem vo žádnejch vorlech nic neřek...
Jan: Nečum na mě, nebo ti useknu ruku!

Martina: Víš, proč se ve školách učí, že muchomůrky jsou jedovatý?
Andrea: No, protože jsou jedovatý.
Martina: Omyl, ve skutečnosti jsou halucinogenní.
Andrea: To jako že nejsou jedovatý?
Martina: Některý možná sou trochu jedovatý, ale předevšim jsou halucinogenní.
Andrea: A to chceš jako sníst muchomůrku?
Martina: Přesně tak.
Andrea: A není to nebezpečný?
Martina: Dobrodružství, který není nebezpečný, není dobrodružství.

(Andrea s Martinou vytáhnou z vody svázanýho Standu.)
Andrea: Martino, pocem! Co budeme dělat?
Martina: Odlep mu tu tejpu.
(Andrea odlepí Standovi pásku z huby.)
Standa: Je, děkuju.
Martina: Kdo jste?
Standa: Prosim vás, rozvažte mě.
Martina: Nejdřív nám řekněte, kdo vlastně jste.
Standa: Člověk, kterýho svázali a hodili do vody, tak mě proboha rozvažte.
Martina: Andreo, co myslíš, jaký lidi končej na dně přehrady?
Andrea: Myslim, Martino, že lidi, který se do něčeho namočili. Rozhodně sou to většinou nějaký špatný lidi...
Standa: Pomóc! Pómóc!

(Standa pije čaj od Martiny.)
Standa: Co to je za čaj?
Martina: To je normální houbovej čaj.
Standa: Aha.
Martina: Co, neni dobrej?
Standa: Jo... Dobrej.

(Ondřej si zašívá ránu na hlavě.)
Andrea: Nemůže to zhnisat?
Ondřej: Nesmysl. Dyťs viděla, že jsem tu jehlu nahříval nad zapalovačem, ne?
Andrea: A neměl byste si tam dát tu niť?
Ondřej: Seš nějaká chytrá, holčičko.

(Standa stojí na střeše chaty, dole stojí Martina, Martinin otec a Andrea.)
Martinin otec: Poslyšte, já vám věřim, že umíte lítat... Ale uvědomte si, že je mlha, a když vzlítnete, tak nebudete moci přistát.
Standa: Já nechci přistát, já chci lítat.
Andrea: Nestůj pod tou střechou, strejdo, až skočí, tak na tebe spadne.
Martinin otec: Holky, přineste nějakou síť, peřinu nebo něco, a nečumte tady!
Standa: Já neskočim, já poletim. Jako pták. Jako dravec. Jako orel.
Martinin otec: Ty kreténe, dneska mi ukradli auto, rozbili vokno a teď musim potkat takový hovado, jako seš ty... Panebože, za co mě tak trestáš?

(Standa a jeho otec sledují v televizi Martinu, jak se nechá lízat od svýho psa.)
Standův otec: Šikovná holka. Dobře sis vybral... Děláš mi radost.

Ondřej: Nevadí ti, že máš tak vykulený oči?
Andrea: Mně ne. Tobě jo?
Ondřej: Mně jo... Ale zase máš pěknej hlas.