(Mike spadne z větrací šachty do pokoje 1408.)
Mike Enslin: (ironicky) Je fajn být zase tady.

Mike Enslin: Chci pokoj 1408.
provozní hotelu: Není k dispozici.
Mike Enslin: V sobotu.
provozní hotelu: Není k dispozici.
Mike Enslin: V úterý?
provozní hotelu: Není k dispozici.
Mike Enslin: Příští měsíc?
provozní hotelu: Není k dispozici.
Mike Enslin: Příští léto?

paní Olinová: Hlavně se zamkněte.
Mike Enslin: Rád. Když mi dáte klíč.

Mike Enslin: 1408 je kuřácký pokoj?
Gerald Olin: Vlastně ano.
Mike Enslin: Dobrá, o jednu starost méně během nočního bdění.
Gerald Olin: Nabídnete si doutník?
Mike Enslin: Ne, děkuji, já nekouřím.
Gerald Olin: Ano, jistě...
Mike Enslin: To jen pro případ, že by vypukla nukleární válka. Přestal jsem už dávno. Zčásti zlozvyk, zčásti pověra. Znáte to, spisovatelé.
Gerald Olin: Ale pijete, že?
Mike Enslin: Samozřejmě, říkal jsem, že jsem spisovatel.

Mike Enslin: Prosím, dejte mi ten klíč.
Gerald Olin: Pane Ensline...
Mike Enslin: Prostě mi dejte ten klíč. Nocoval jsem v "Bigby House." Čistil jsem si zuby hned vedle vany, ve které sir David Smith utopil celou svoji rodinu. A upírů jsem se přestal bát, když mi bylo dvanáct. A víte, proč můžu přespat v tom strašidelném pokoji? Protože vím, že žádní ghúlové, duchové ani příšerky neexistují. A i kdyby existovali, není Boha, který by nás před nimi ochránil.
Gerald Olin: Takže vám to nerozmluvím?
Mike Enslin: Myslím, že si už rozumíme.

Katie: Mami, víš, kam jdu?
Mike Enslin: Ty nikam nejdeš. Zůstaneš tady s námi. Ok?
Katie: Tati, všichni musí umřít.
Lily Enslinová: Když jsou staří.
Mike Enslin: Hodně staří.
Lily Enslinová: Odcházejí do lepšího světa. Je to tam nádherné. Budou tam všichni tvoji přátelé...
Katie: Je tam Bůh, tati?
Mike Enslin: Ano.
Katie: Opravdu tomu věříš, tati?