Druhá osmdesátá léta oficiálně končí

Posledních pár let se nacházíme v podivném stavu poněkud paralyzovaného vzpomínání na osmdesátá léta. Většinou prostřednictvím hypeovaných filmů, které se živelnosti vytyčené doby sotva přibližují a leda připomínají kusy, kterými by chtěly být, ačkoliv právě tu kvalitu postrádají. Časy se však mění.

Selhal comeback Arnolda Schwarzeneggera Konečná. Při pětačtyřiceti milionech rozpočtu doposud nedosáhl (a ani nedosáhne) celosvětových třiceti milionů, což je zásadně žalostnější, než si kdokoliv představoval.

Nejinak si povede sólovka Sylvestera Stallona Bullet to the Head, která má zatím směšných osm milionů. Toto číslo má potenciál růst, ale výsledek se asi nepřiblíží ani Arnieho opusu.

Oba filmy si přitom drží průměrné (Konečná dokonce mírně nadprůměrné) přijetí kritiky a diváky, což u silných žánrovek bez ambicí není špatné. Ani relativní spokojenost tedy nepomáhá vyvolat zájem.

Pátá Smrtonosná past jistě díky zvučnosti značky utrží víc, ale její přijetí je zajím na bodě mrazu. Z téměř stovky recenzí ve sběrnici serveru RottenTomatoes pouze 14 % dospělo ke kladnému hodnocení, což je skutečně extrémně tristní výsledek a ostuda zcela mimo předpoklady.

Končí móda osmdesátkových retro filmů? Asi ano. I tak trvala příliš dlouho. Mohla být skvělá a zábavná, Hollywood však tuto možnost zcela propásl. Osobně viním volbu slabých režisérů, kteří i z projektů naplněných potenciálem jako druzí Expendables a pátá Smrtonosná past dělají nudné zívačky přeplněné sterilitou, které snad už nebaví ani ty nejzastydlejší puberťáky. Nebo nesouhlasíte? A pokud nesouhlasíte, proč nechodíte do kina?