Top - Velkofilmy

Nemáte v dnešní přetechnizované době chuť podívat se na film, v němž se velké věci musely dělat fyzicky? Kdy "velkofilm" skutečně znamenal "velký film"? Kde se armády neskládaly z jedniček a nul, ale desítek tisíc komparzistů, kdy se kulisy stavěly v takřka životní velikosti? Tak vás třeba inspiruje dnešní topka.

Intolerance
Klasický příklad velkoprodukce, která dnes již není možná. Obrovské kulisy, stovky komparzistů, rozpočet tak enormní, že s započtením inflace by se producentům protáčely panenky ještě dnes. Když vezmeme ještě navíc v úvahu, že tento téměř čtyři hodiny dlouhý němý epos se skládá ze čtyř různých dějových linií, kdy se každá odehrává v úplně jiné době, máme tu opravdový kolos.

Metropolis
Podobně je na tom Metropolis, která je naštěstí divácky vstřícnější a dodnes atraktivní. Kdo by odolal velkolepé apokalyptické sci-fi? Revoluční triky se napodobovaly ještě dlouhá léta, ostatně George Lucas u svých Star Wars od Langa přiznaně opisoval nejednou, ale nejvíc ohromují opět fyzicky existující rekvizity a všudypřítomní komparzisté. Takovýto rozmach si dnes nemůže dovolit ani Steven Spielberg. A zřejmě ví, co dělá - Metropolis (a podobně Intolerance) byly propadáky a málokdo si znovu troufl na něco obdobného.

Lawrence z Arábie
Velkolepý pouštní epos dodnes udivuje jak bitevními scénami, tak i svým dějem. Snímek je stále řazen mezi to nejlepší, co kdy bylo natočeno, a zapálený pohled Petera O´Toola se řadí mezi nejchválenější herecké výkony vůbec. Tady se ukazuje, že velkoprodukce nemusejí ztrácet lidskost a stále se dokáží věnovat osobnímu příběhu jednoho hrdiny. Podobnou monstrprodukci, i když spíš co do množství exteriérů než počtu osob, byl pro Leana i pozdější Doktor Živago (který je s pomocí inflace dodnes v desítce nejúspěšnějších filmů), takže je vidět, že tento režisér se velkoleposti chápal rád a s úspěchem.

Waterloo
Nikdo přesně neví, kolik členů rudé armády bylo nahnáno na pole, aby zopakovali Bitvu u Waterloo. Odhaduje se mezi čtyřiceti a šedesáti tisíci. Na každý pád tato italsko-sovětská rekonstrukce (obsazena britskými a americkými herci - takže anglicky mluvená) dodnes dokáže podlomit kolena. Opulentní kamerové nálety, ze kterých by se rozklepala brada i Peteru Jacksonovi, téměř celou stopáž filmu naplno využívají svůj potenciál. Bohužel Waterloo, ačkoliv je skutečně vynikající, skončilo takovým neúspěchem, že se stal Napoleon zapovězeným tématem - studio odmítlo zafinancovat film o něm i Stanley Kubrickovi.

Titanic
Titanic je považován za poslední klasickou velkoprodukci, kdy počítače pouze nenápadně fušovaly do práce praktickým efektům. James Cameron neváhal postavit několik maket slavného parníku, z nichž jedna byla téměř životní velikosti. Některé scény se pak musely natáčet na jediný pokus, protože během nich byly luxusní kopie interiérů opravdu zaplavovány vodou a likvidovány. Filmoví kaskadéři si samozřejmě také přišli na své. Titanic je zkrátka labutí písní starého Hollywoodu, kdy v sobě nese všechno krásné, velkolepé, trochu laciné, ale hlavně uchvacující řemeslo. Není divu, že film o potopení Titaniku stál víc než loď samotná.

Vojna a mír
Bůh-ví-kolikahodinová sága Vojna a mír je často uváděna jako nejdražší filmová produkce všech dob. A jako taková si tahle sovětská megalománie zaslouží uznání, i když už dnes prakticky zmizela z povědomí (na rozdíl od Waterloo stejného režiséra je totiž točená rusky, což nefrčí). Asi tedy nejde vyloženě o "must see" záležitost. Pokud byste ale někdy chtěli vidět, kam až jde ve filmové produkci zajít, tady máte tip. Velkolepější, okázalejší a živější velkofilm byste hledali marně.

Kleopatra
Chudák Taylorka svou Kleopatru nenáviděla. A člověk se jí nediví. Tato charismatická a energická dáma v ní tři a půl hodiny strnule stojí a nechá okolo sebe skotačit tisíce komparzistů. Hollywoodská velkoprodukce, co stojí za vidění, jistě vznikla, ale čistě z technických důvodů. Filmaři se tu ve svých neomezených možnostech prakticky utopili a po chvíli už začínají i ty nejvelkolepější záběry nudit. Bohužel.

Gándhí
Více než tři sta tisíc lidí se do jediného záběru podařilo dostat v životopise Gándhi. Ke scéně pohřbu indického duchovního vůdce totiž filmaři krom desítek tisíc komparzistů přilákali i domorodce, kteří tak mohli oslavit výročí smrti svého téměř světce. Attenborough se podobně jako Lean pokoušel i při velkých davových scénách soustředit zároveň na jednotlivce, ale troufám si říct, že se mu to povedlo zásadně méně. Gándhi je jistě pozoruhodná filmová produkce a zajímavý film, ale velikost s vypravěčstvím se tu nesnoubí tak nezpochybnitelně.

Pán prstenů
Peter Jackson si sice vystačil se zlomkem komparzu oproti výše zmíněným, ale kulis a miniatur také nepostavil málo. Přitom se každý díl Pána prstenů svým rozpočtem vměstnal v milionech do dvoumístné sumy! Dokonalá ukázka toho, že velkolepost nemusí být nutně předražená. První Hobit stál mimochodem jako celá trilogie dohromady, ale ať mi nikdo netvrdí, že jí sahá byť po kotníky. Tady je bohužel vidět, že hořekování nad tím, že "dřív se točilo líp" není úplně mimo mísu. Nejde o to, že by se měl zastavit pokrok, ale jak je kdo schopný pokrok využívat.

Ben Hur
Mnoho Američanů si myslí, že Ben Hur je nejdražší, největší a nejvelkolepější film všech dob. Není sice ani jedno z toho, rozhodně však jde o jednu z nejklasičtějších ukázek hollywoodského velkofilmu se vším všudy. Dodnes mimochodem právě Ben Hur, Titanic a Návrat krále drží rekord v počtu získaných Oscarů. Čímž se potvrzuje, že Akademici mají tyto monstrakce rádi a vždy, když se jim nějaký film přiblíží, to nezapomenou ocenit...

Další vydání série TOP