Panel připravovaných českých dokumentárních filmů

Institut dokumentárního filmu a Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava ve spolupráci s Českým filmovým centrem vydávají na konci září dvojjazyčný Katalog nových českých dokumentárních filmů. Najdete v něm informace o devětačtyřiceti připravovaných dokumentech, jejichž televizní či distribuční premiéra by měla proběhnout mezi zářím 2006 a srpnem 2007. Katalog upozorňuje na pozoruhodné autorské filmy a zároveň je jakýmsi přehledem o každoroční dokumentární produkci.

Deset z těchto vznikajících nebo čerstvě natočených filmů bude prezentováno již 26. září 2006, kdy v Malém sále kina Světozor bude od 14:00 hodin probíhat Panel připravovaných českých dokumentárních filmů. Těchto vybraných deset snímků by mělo být určitým spektrem, podle něhož se dá vystopovat různorodost přístupu v českém dokumentu a škála všech trendů v něm. Snímky budou uvedeny jednotlivými režiséry a producenty a doplněny ukázkou z filmu nebo jiným obrazovým materiálem. Těšit se můžete na taková jména jako Olga Sommerová, Helena Třeštíková, Vít Janeček, Ivan Vojnár nebo Pavel Štingl. Moderátory akce bude dvojice Jiří Havelka a Ondřej Cihlář z divadla VoSto5.

„U dokumentárních filmů je neméně než výsledný film zajímavá i cesta, kterou se samotného výsledku dosáhne. Tedy tvůrčí setkávání dokumentaristy se skutečností, o níž vypovídá a pro jejíž uchopení hledá ty nejvhodnější prostředky. Již podruhé chceme letos zjistit a ukázat, jak vznikají české dokumenty a na co se můžeme v nejbližším roce těšit,“ říká Marek Hovorka, ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Zároveň tak odpovídá na otázku, kolikátý ročník panelu se letos koná. V rámci Finále Plzeň každoročně probíhá Panel připravovaných českých filmů, na němž bývaly hrané filmy společně s dokumenty. Ty v něm však byly vždy odsunuty na okraj na úkor hraných filmů. A to početně i mediálním zájmem. Proto se Institut dokumentárního filmu, České filmové centrum a Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava rozhodli pro cílenou a systematickou podporu nově připravovaných dokumentárních filmů a iniciovali samostatný Panel připravovaných českých dokumentů. „Český dokumentární film je hravý, přemýšlivý i provokující. Intenzita a význam dokumentárního filmu je mimo jiné v objevování souvislostí, v zodpovědnosti za promýšlení současného světa. Dokument má obrovský potenciál, a proto jej chceme vytáhnout ze stínu hraného filmu," dodává Marek Hovorka.


Filmy na panelu

První mezi rovnými - Tomáš Kudrna
Každou chvíli se mluví o výhodách, které oproti řadovému občanu mají politici. Nejčastěji se zmiňuje poslanecká imunita, levný bufet ve sněmovně nebo slevy na dopravu. Jsou to sice okolnosti, které politický život zpříjemňují, ale ve svých následcích nejsou nijak klíčové. Existují totiž výhody, které politickou práci usnadňují mnohem výrazněji a také mají mnohem zásadnější dopad: např. bezzubá média, která si nechtějí proti sobě poštvat mocipány, a tak o jejich chybách informují jen velmi krotce, nebo třeba krátká paměť občanů, díky které si politik může protiřečit, aniž by se nad tím někdo pozastavil. Příkladů takových výhod je řada, tři z nich sleduje film První mezi rovnými.

Cesta k moci - Robert Sedláček
Mocenská přediva uvnitř politických stran jsou pro nestraníky zahalena rouškou tajemství. Co rozhoduje o tom, že se někteří členové dostanou až na vrchol stranické hierarchie a jiným se to nikdy nepovede? Jaké vztahy, jaká psaná a nepsaná pravidla a jaké rituály panují v uzavřených mikrosvětech politických stran? Robert Sedláček sleduje skrytou tvář politické moci na pozadí parlamentních voleb v červnu roku 2006.

Česká radost (pracovní název) - Filip Remunda
Film o Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava spolurežírovaný občany Jihlavy - porotci soutěže Česká radost 2000-2006 a pěti českými režiséry. Tvůrčí setkání profesora Jihlavského gymnázia Zdeňka Krásenského s Jiřím Krejčíkem, výpravčího železniční stanice Jihlava Miroslava Kaliny s Martinem Marečkem, dentisty Milana Hanuska s Kristýnou Vlachovou, obchodníka Víta Sedláčka s Karlem Vackem a knižní nakladatelky Veroniky Reynkové s Janem Šiklem.

Ivetka, hora, atd. - Vít Janeček
Dne 5. srpna 1990 odpoledne si tři děti ve věku kolem 10 let, Ivetka, Katka a její bratr Miťko, hráli na mýtině na hoře Zvir, na Lubovnianské vrchovině na severovýchodním Slovensku. Z okolního lesa se najednou začaly ozývat podivné zvuky, které se blížily. Děti se schovaly v blízkém seníku, ale zvuky neustávaly, naopak byly čím dál blíž, aniž bylo cokoli vidět. Strach dětí se stupňoval. Napadlo je modlit se, a tak tak udělali: „Mária, Matka naša, skri nás pod svoj plášť...". Najednou všechno ustalo a na lavičce v seníku seděla Panna Maria, kterou viděly obě dívky. Doprovodila děti do vesnice.
Rodiče dětem nevěřili, vrátili se s dívkami zpět na to místo a ony se s Marií opět setkaly. Začaly se sem vracet, postupně i za přítomnosti mnoha poutníků a po nějakém čase se k místu přihlásila i církev. Vidění se opakovala každý měsíc až do 6. srpna 1995. To už místo navštívily statisíce lidí.
Poté, co vidění ustala, se Katka vdala, Ivetka odešla do laického společenství sester. Tam strávila 9 let. Pak dva roky v Německu pečovala o staré lidi, aby získala prostředky na dokončení svého formálního vzdělání.
Hora Zvir bude letos prohlášena za poutní místo. Ivetce je 27 let, dívá se dopředu a zároveň dokáže hlouběji pochopit děje provázející svůj dosavadní život. Je hlavní postavou osobního filmu, jehož podtitul by mohl také být: žít svůj život - se zjevením.

Kupředu levá, kupředu pravá - Linda Jablonská
V dokumentárním filmu Kupředu levá, kupředu pravá sledujeme členy dvou názorově zcela odlišných organizací: mladé komunisty a mladé konzervativce. Dokumentováním jejich osudů a názorů se snažíme porozumět, proč tito mladí lidé věnují veškerý svůj volný čas politickým aktivitám a jakým způsobem to ovlivňuje jejich životy. Na konci možná zjistíme, že přestože komunisté nesnáší konzervativce a naopak, obě tyto organizace pracují v podstatě na těch samých principech a důvody, proč se mladí lidé stávají jejími členy, jsou v podstatě velice podobné.

Nikdy nebylo líp - Ivana Miloševič
Je až k neuvěření, jak málo se ví o současné situaci v Bosně a Hercegovině a jak mnoho modelových příkladů různých sociopolitických problémů v ní lze najít. „Nikdy nebylo líp“ je satirickou sociální sondou, podanou ve formě road-movie po „bývalé" vlasti režisérky. Tento film je osobním pohledem na utrápenou zemi, jejíž problémy prorostly osudem autorky, a zároveň se v něm objevuje mnoho příběhů a osudů obyčejných lidí.

Pražské jaro, opus 3 - Pavel Koutecký
Opus tři. Poslední díl trilogie koncertů hudebního festivalu Pražské jaro bude tvořen příběhy dvou skladeb, které byly složeny právě pro tento festival. Jedna je víc klasická, druhá velmi experimentální, jedna detailně zapsaná do not, druhá ponechávající více volnosti hráčům, jedna monumentální, druhá komornější… Ale obě jsou na hony vzdálené běžnému repertoáru a způsobu hraní.
Filmový štáb byl prakticky u všech důležitých momentů složitého nastudování skladeb. Režisér Koutecký letos v dubnu tragicky zahynul, film byl i přesto dokončen.

Přežili jsme své děti - Olga Sommerová
Dívat se do hrobu vlastního dítěte považuje většina rodičů za největší osobní životní tragédii. V České republice neexistuje žádná svépomocná skupina, která by pomáhala lidem, kteří museli projít touto tragickou životní zkušeností. Tento film představuje postoje rodičů, kteří touto těžkou životní cestou museli projít. Jejich děti zemřely při autohavárii, po těžké nemoci, byly zabity nebo si vzaly život. Film chce pomoci nám všem k přijetí neodvratného osudu a zároveň posílit vědomí důležitosti vztahů a skutečných hodnot života.

Suchá Hora na cestě do Evropy - Pavel Štingl
Stylizovaný dokumentární film o proměnách poslední slovenské vesnice na samém konci oravského výběžku u hranice s Polskem. Navazuje na 20 let starý dokument o horské obci, která v jediné generaci prodělala změny probíhající na většině území někdejšího Československa po řadu generací. Zdejší velmi rázovité etnikum - někdy dokonce označované za samostatnou národnost „Goralů“ - má své výrazné vazby kromě Slovenska také za hranicemi země. Právě ústup rázovitého folklóru do značné míry zosobňuje ztrátu vlastní identity, která je hlavním poselstvím připravovaného dokumentu.

Události Pavla Štechy - Helena Třeštíková
Dokumentární film o posledních týdnech života významného českého fotografa Pavla Štechy.

Zatřást kostmi - Břetislav Rychlík
Cílem dokumentárního filmu je přiblížit cestu člověka za svým snem. Sleduje unikátní výkon několikanásobného mistra světa na vysokém kole Josefa Zimovčáka, který vloni projel trasu celého závodu Tour de France.

Život v peří - Martin Řezníček
O hranici mezi životem a divadlem, na hraně cirkusového umění na divadelním pódiu, hrazdě, v maringotce i ve vodním kanále... Pár let života divadelního souboru Continuo z jihočeských Malovic.

East Side Story - Romeo a Julie 3. tisíciletí - Tereza Kopáčová
Sam, třicetiletý řidič z Egypta, a Allison, britská úřednice, chtějí spolu začít nový, lepší život. Jejich plány a naděje ale ovlivňuje náboženský konflikt a globální problém dramatické srážky dvou civilizací. Jaký bude konec příběhu Romea a Julie ve třetím tisíciletí?

Mír s tuleni - Miloslav Novák
Celovečerní dokumentární bajka pojednává o tom, co je to „lidská přirozenost“ na pozadí dvou příběhů. První tvoří osud lachtana Gastona, který se dle ředitele pražské zoo stal „nejslavnějším zvířetem na této planetě" poté, co uplaval během ničivých povodní až do Německa. Pražská zoo Gastonovi, kterého adoptoval v čase největší slávy bývalý premiér Gross, postavila po smrti sochu.
Druhým příběhem, který se stal o 50 let dříve, je osud tuleně Odyssea, jehož jako mládě odchytil na Sardinii milánský novinář a vypustil za přítomnosti filmových kamer do slavné kašny Di Trevi v Římě. Fotoreportér Patellani, přítel Federica Felliniho a specialista na filmové hvězdy, dostal za svůj čin pokutu. Nikoliv proto, že zabil tuleně, ale poněvadž znečistil vodu v kašně. Fellini se tím inspiroval pro film „Sladký život" a vymyslel pro takové novináře pojem „paparazzi" - ti, kteří vytvářejí „přirozenost" moderního člověka.
Jak se změnil náš vztah ke zvířatům? Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleňů s cestovní kanceláří na objednávku. Tuleň byl za dob Homérových nejrozšířenějším obyvatelem největšího biotopu Evropy: Středozemního moře. Dnes je módou opalování a tuleně vystřídali na plážích lidé. Tak se tuleni stali jedním z nejohroženějších savců Evropy. Kde se budeme v budoucnu setkávat s divokými zvířaty? Jak probíhá domestifikace zvířat a co je to domestifikace nás lidí?

Porodní plán - Kateřina Kačerovská, Gabriela Kontra
Jak vypadá porod? Jak může jeho průběh ovlivnit život dítěte? Jak ovlivní život rodící ženy? A za jakých podmínek vlastně v současné době přivádíme děti na svět?
V tomto filmu autorky provádí průzkum terénu, který se místy ukazuje jako poměrně nebezpečný - pohybují se totiž mezi velmi znepřátelenými tábory: příznivci lékařsky vedeného a přirozeného porodu. Jejich spor se týká samotné povahy porodu. Je to medicínský zákrok, nebo intimní událost v životě ženy? V této situaci nemohou být režisérky jen distancovanými pozorovatelkami – jsou totiž těmi, kterých se celý tento spor bezprostředně dotýká.
Tento film mapuje současné české porodnictví, ale není to běžná, suše objektivní mapa - je to spíš plánek pro naši vlastní potřebu, což ale nebrání tomu, aby byl zároveň zevrubný a přehledný a aby naše poznatky pomohly v orientaci i dalším lidem.

Rozpomínání - Ivan Vojnár
Jsou Češi šťastní? Co jim chybí? Co je bolí a trápí? O co usilují? Jsou Češi apatičtí nebo touží po osobních i společenských změnách? Jaký je životní pocit současného Pražana, občana hlavního města České republiky?
V březnu roku 2006 hledal dokumentární štáb režiséra Ivana Vojnára odpovědi na některé otázky zaměřené na reflektování především osobních problémů a pocitů. Změnilo se podstatně společenské a politické klima od roku 1989?
Servírka v mezinárodním hotelu připravuje stoly ke snídani. Její pocit je, že „od revoluce se toho moc nezměnilo, snad jenom cestování. Lidé jsou otrávení, nevědí, koho by měli volit. Mám dospívající dceru před studiemi a z toho, co nás čeká, mám docela strach.“ Jsou výpovědi pravdivé nebo jde o částečnou autostylizaci? Nepřijímají Češi rádi určité role a příslušné masky, které si s oblibou nasazují? V čem je problém? Jak ho odstranit? Film sice nenabízí řešení, sonduje názory dnešních Čechů.

VORGA - cesta mezi břehy - Zdeněk Novotný-Bričkovský
Dokumentární film o snu, tundře a kočovném národě evropských Něnců. Vorga je posvátná cesta Něnců, po níž pastevci po staletí hnali svá stáda napříč tundrou až k břehům Barentsova moře. Dnešní Něnci jsou už jiní: žijí ve vesnicích, už nechtějí a možná ani neumějí kočovat. Tradiční pastevecká kultura téměř splynula s ruskou, kočovný Něnec mizí... Naftové těžební společnosti rychle zabírají rozsáhlá území tundry, posvátná cesta je leckde rozježděna náklaďáky. Přesto na konci VORGY, hluboko uvnitř tundry, ještě pravý pastevecký život existuje!
Dokument o hledání „cesty mezi břehy“, cesty mezi civilizací a tradicí, je druhým filmem volné trilogie o neznámých národech ze severu evropské části Ruska. První část, „Legenda o ptačím vejci“, získala v roce 2006 hlavní cenu - Zlatého Ledňáčka na festivalu Finále Plzeň.