Top - Remaky

Remake je slovo zlé a zákeřné, nebo ho tak alespoň vnímáme. Já ale vždy patřil mezi zastánce remaku jako myšlenky. Jako možnosti natočit starý námět nověji, někdy i lépe. Dnešní topkou se pokusím dokázat, že to není nemožné, protože bez remaků bychom přišli o hned několik zajímavých kousků. Remaky zkrátka mohou mít smysl.

Ben Hur
Těžko uvěřit, že remake může být jedním z nejoceňovanějších filmů všech dob, ale je tomu tak. Jedenáctioscarový kolos, jak jistě víte, dokázaly za celou dobu dohnat jen dva filmy a Akademie, ač ne vždy spravedlivá, si dá sakra pozor koho ocenit tak nad rámec průměru. Rozmáchlý fiktivní historický příběh obsahuje gladiátorské zápasy, Ježíše Krista a velkolepou výpravu. Originál z roku 1925 leží zapomenut v prachu.

Kruh
Gore Verbinski podle zlých jazyků japonský ne o moc starší originál maličko vykastroval, na druhou stranu to byl právě on, kdo černovlasé z různých důvodů vraždící holčičky zpopularizoval v Americe, tím i ve světě. A špatnou práci neodvedl, to se sluší dodat. Jeho Kruh sice není tak surový, ale atmosféru má, stejně jako chytlavý námět.

Zjizvená tvář
Brian De Palma posunul originál z roku 1932 odvážně do tehdejší současnosti, čímž dal remaku větší smysl. Hlavně měl ale v repertoáru Al Pacina, což je zkrátka eso, jež nemůže zklamat. Je zřejmě pravda, že právě Alova přítomnost pomohla snímku víc než cokoliv. To díky jeho herectví se stal ze Zjizvené tváře kult. Což jí samozřejmě z diváckého hlediska nijak neubírá.

Skrytá identita
Scorseseho remake hongkongské Volavky se těší jen z částečného přijetí. Oscarů sice Marty získal dostatek, množí se ale pochyby, jestli to bylo zaslouženě, nebo za zásluhy. Můžeme uznat, že mezi Scorseseho majstrštiky Skrytá identita nepatří, rozhodně jde ale o dobrý film, který k atraktivní zápletce dodává trochu Scorseseho cynismu a šmrncu.

Disturbia
Soft verze Hitchcockova Okna do dvoru pro teenagery je polooficiálním poloremakem, ovšem po zhlédnutí obou snímků nelze o "inspiraci" pochybovat. Spíše než o nějaký zázrak (sotva srovnatelný s originálem) jde o důkaz, že se lze staré látky chytnout v úplně jiné době a v naprosto odlišném duchu. Shia LaBeouf si Disturbií rozhodně pověst nepokazil.

Pro hrst dolarů
Podle japonské klasiky vznikla klasika světového westernu. Dala nám Clinta Eastwooda, Ennia Morriconeho a Sergia Leoneho. O jejím přínosu by tak mohl pochybovat jen člověk bez uznání. Příběh Kurosawovy Tělesné stráže byl osekán na minimum a pozměněn k obrazu Leoneho špagetovského vesmíru, čímž dokazuje, že remake automaticky neznamená absenci originality.

Sedm statečných
Podobně je na tom tentokráte americký western Sedm statečných, natočený rovněž podle Kurosawova filmu, tentokrát Sedmi samurajů. Zde je příběh naopak (na to, že se odehrává v jiné době a na odlišném kontinentu) docela věrný, takže spíše poznáme odlišnosti i podobnosti japonské a americké kultury. Stateční mají jako bonus legendární hudební motiv, který je dnes synonymem amerických kovbojek.

Mys hrůzy
Opět tu máme Martina Scorseseho, tentokrát v nejlepší formě. Robert De Niro zde dvě hodiny nezapomenutelně šikanuje nevinou rodinu svého bývalého advokáta, což nejednomu divákovi dopřeje pár nočních můr. Originál z roku 1962 již dnes nikdo nezná, na Robertovo běsnění ale jen tak nezapomeneme. Tentokrát úspěšnost Scorseseho kopírování nemůžeme zpochybňovat.

Moucha
Režie: David Cronenberg. Asi netřeba dodávat, že tohle pokoukání bude bizarní, odvážné, zneklidňující, a že o zbytečný remake rozhodně nepůjde. Osmdesátá léta hororům přála, Moucha je pak krásný příklad způsobu, jakým se tenkrát točily. Cronenberg jí možná nevtisknul nadčasovost, naopak do ní přesně otiskl dobu a trendy, což má také své kouzlo.

Insomnia
I slovutný mistr Nolan někdy musí sáhnout do šuplíčku a oprášit nápady druhých. Stalo se tak v případě jeho méně provařené kriminálky s troufale obsazeným Robinem Williamsem, která se nesetkala s pro Chrise typickým všeobecným nadšením, rozhodně jde ale o slušný kousek. Ostatně tu je Al Pacino, o jeho přítomnosti ve filmu už zde pár slov padlo.

King Kong
King Kong z let třicátých představuje trikovou revoluci a zlom. To se sice jeho remaku Petera Jacksona nepodařilo, měl zkrátka víc ambicí, než snesl, povedený snímek tu ale rozhodně máme. Film dvakrát delší než originál obohacuje naivní a nedotažený příběh, což této podívané úspěšně dodává záminku k existenci, a i ty triky jsou slušné.

Muž, který věděl příliš mnoho
Není výjimkou, že režisér znovu oživí svůj vlastní film. Dopustil se toho i filmař, jehož z nedostatku nápadů jistě nebudeme obviňovat - Alfred Hitchcock. Dal nám tak krásný důkaz o tom, že se každý filmař vyvíjí, ostatně mezi oběma verzemi leží dvacet let. Že nešlo o ztrátu času, dokazuje i fakt, že novější verze si (možná i díky Jamesi Stewardovi) ceníme víc.

Nosferatu
Werner Herzog, ten pán, co před kamerou snědl vlastní botu, udělal přesný opak toho, co si na remacích cením. Nechopil se totiž námětu podle pravidel nové doby, ale legendárního Nosferatu naopak natočil echt-expresionisticky, že by se i doktor Caligari raději schoval v nějakém stínu a studem nevylezl na scénu. I to má svoje kouzlo a vzhledem k tomu, že expresionistické filmy už přes půl století prakticky nevznikaly, i smysl.

Dannyho parťáci
Série s Georgem Clooneym a Bradem Pittem, jež existuje primárně proto, že Steven Soderbergh jednou za čas potřebuje vydělat na své okrajové experimenty, si na paškál vzala klasický snímek podrazovského typu. Opět šla cestou rekonstrukce a modernizace a v případě prvního dílu jde o jasný úspěch. Dannyho parťáci jsou oblíbení a vydělávají. Jak dlouho vydrží u třináctky?

Věc
Dnes již klasický horor představuje jeden z největších kultů osmdesátých let. Budování atmosféry a bezchybné masky fungují i dnes. I Věc je ale "pouhým" remakem, což jí ale jen těžko budeme vytýkat. Jsou zkrátka snímky, kde "opičení se" nikomu nevadí. Uvidíme, jestli na tom bude podobně nová verze, jež si pomalu brousí zuby na kina.

Vanilkové nebe
Velmi věrný remake španělského jen o pár let staršího originálu Otevři oči dokonce shodně obsazuje Penélope Cruz. Cameron Crowe sice nenatočil jednoznačně přijatý snímek, originálu se navíc drží docela přesně, já si ale nemohu odpustit ho neuvést, protože si nemyslím, že by šlo o zbytečný, nebo snad špatný film.

Funny Games US
Funny Games US jsou naprosto extrémním remakem. Stejný režisér natočil s jinými (slavnějšími) a americkými herci prakticky identický film, což někoho až pobouřilo. Zvažoval jsem, jestli Funny Games US uvést, protože si nejsem jistý jejich kvalitou a smyslem, ovšem na námětu samotném je cosi atraktivního, stejně jako na obsazení zvučnějších jmen.

Další vydání série TOP