Bigelow si jde pro Usamu, Oscara ale možná zbytečně mine

Kathryn Bigelow získala jako první žena Oscara za režii (primárně proto, že točí jako muž), takže má mnoho důvodů se domnívat, že chceme vidět další její válečný exkurz. A vlastně skutečně chceme, ostatně na přijetí diváky i kritiky si Smrt čeká všude nemůže stěžovat. Znovu mezi pyrotechniky se ale režisérce přirozeně nechce, proto připravuje snímek SEAL o amerických námořnících, kteří mají za úkol zabít Usamu Bin Ládina.

12. října 2012 se po odmlce dočkáme jejího pokusu o dostání vlastní pověsti, což bývá u neprovařených filmařů, kteří mají najednou Oscara, docela problém (Rob Marshall by mohl vyprávět, a to má "jen" toho za nejlepší film).
Snímek je pod záštitou Sony, které se rozhodlo pro premiéru podobnou jako v případě jeho The Social Network. A to je špatný nápad. Je sice pravda, že taková smršť cen by nehrozila v žádném případě (proměnit nominaci dvakrát po sobě je spíš rarita), nějaké popostrčení nadějného projektu by bylo nasnadě. Kdekdo ví, že větší šanci na výhru Oscara mají filmy, jež jdou do kin v prosinci, maximálně v listopadu. Loňské udílení je jasným důkazem. Akademici jsou z velké většiny také jen obyčejní lidé s obyčejným vkusem, které lze "zpracovat" stejně jako diváka. Když se o nějakém filmu mluví čtvrt roku jako o jasném vítězi, začne to ztrácet váhu; snímek, který udeří v poslední možnou chvíli, takže je během vyplňování hlasovacích lístků v maximální pozornosti, je na tom pak zásadně lépe. Nejsou to žádné složité počty, stačí jen selský rozum. A ten lidem v Sony očividně chybí. A tentokrát nemohou spoléhat na stejné čachry, jako když si plešouna odnesla právě exkrálovna světa (Smrt čeká všude šla do kin v podstatě dodatečně - jen kvůli Oscarům).

Sama Bigelow ale vždy tvrdila, že nikdy netočila pro ceny. Situace se teď, kdy už ceny má, jistě změní, možná ale ne nějak zásadně. Pokud pro ni bude dál primární "něco sdělit", tak to spolu s atraktivním námětem může dopadnout velmi dobře. Což nás, diváky, zajímá určitě nejvíc.