Fanynky si zakřičely na Harryho Pottera i v New Yorku

Od zvláštního newyorského zpravodaje Horký červencový podvečer uzavřel jednu dlouhou předlouhou filmovou ságu, jejíž cesta započala kdysi dávno ve dvacátém století. Skromná filmová výprava se rozloučila s fanoušky v Lincolnově centru, které zaplnil mnohatisícový dav fanoušků a především fanynek. Ty přijel očarovat Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Alan Rickman, Tom Felton a Matthew Lewis, kterého si jistě pamatujete jako přitroublého Nevilla Longbottoma. Oproti Londýnu značně okleštěná partička.

Dlouhé hodiny čekání, kempování v rušné čtvrti, slzy štěstí a především zuřivý křik – to všechno přinesl New York. Událost, kterou je velice zajímavé zažít byť jako pouhý pozorovatel natěšeného davu, který byl vybaven opravdu nabušenými fotoaparáty. Aby také ne, hodně dobrý zoom byl v několika případech jedinou možností, jak své miláčky zahlédnout. Lincolnovo centrum není úplně vhodné pro události tohoto typu, proto mnozí, včetně mě, stáli v ohraničené zóně přes silnici. Výhled tak dost značně narušoval rušný provoz mezi námi a červeným kobercem, ke kterému se dostalo jen pár stovek vyvolených a akreditovaní novináři samozřejmě, pro které se tyto akce především pořádají.

Není tedy divu, že dav nejen křičel oblíbenou americkou hlášku: „Oh my god, oh my god,“ ale často také „Cross the street.“ Jediným odvážlivcem byl ale Matthew Lewis, který se rovněž rozplýval nad tím, jak úžasné je být v Americe a pak se stal díky půvabným slečnám neslyšitelný. Mluvili i ostatní, např. Daniel Radcliffe, ale dívky o to víc křičeli, takže citovat není možné. Rupert Grint se tvářil roztomile nesměle a ukázal, že ve filmech hraje vlastně sám sebe. Emma Watson byla krásná, přestože se mi nepodařilo pořádně spatřit její obličej. Zato mám do památníčku několik velice vydařených fotek jejích zad. Tom Felton se projevil jako skutečný dobrodruh, který se během odpoledne stále někde zjevoval a zdálo se, že jeho přáním je podepsat se úplně každému. A mezi těmito mladíčky, kteří musí svojí hereckou kariéru teprve obhájit dalšími projekty, se zjevil rytíř ve zlaté zbroji Alan Rickman, který byl představen jako Severus Snape, aby bylo zřejmé, na koho se křičí. Ti, co filmy milují, pak museli zaplakat, že nepřijel ještě nějaký jiný matador – za mě třeba Helena Bonham Carter nejlépe s manželem.

Takhle to vypadá krásně, vidět ústřední trojici a další hvězdy pěkně po kupě. Opak je pravdou – vzhledem k skutečně špatným viditelnostním podmínkách nevidíte nikoho déle než minutu a tu minutu si užíváte takovou tečičku, kterou bez cizí pomoci těžko rozpoznáte. Navíc ke koberci přijížděla jedna „limuzína“ (spíš obyč auto) za druhou, všechny plné různých sponzorů a hostů premiéry, kteří s filmy nemají, co dočinění. A i když občas dav křičel „Oh my God“, my vzadu jsme v tom chumlu lidí nedokázali nepotterovské hvězdy identifikovat.

Ti opravdu zklamaní si mohli večer po celé akci odnést kus červeného koberce, který pořadatelé kolemjdoucím na přání řezali nebo si užít poslední zamávání Ruperta Grinta, který tak poděkoval všem, co vytrvali venku do skončení filmu (tedy asi další 3hodiny). A to chlapci z ochranky nabádali lidi k odchodu, že uvnitř nikdo slavný dávno není. Kecy v kleci.

Pokud tedy půjdete na nějakou premiéru, přijďte včas a nevěřte newyorským sekuriťákům.