Filmová revoluce mrknutím oka

Zvuk - Ano. Barva - Ano. Třetí rozměr - Ano. Tak kam dál? Čím novým bychom mohli kinematografii vylepšit? To si říkají hollywoodští králové světa James Cameron, George Lucas a Jeffrey Katzenberg (z Dreamworks), kteří už nepotřebují vydělávat na chleba (patenty, práva a produkce z nich dělají lidi navěky zajištěné), tak prostě kutí, čím by se udrželi v dění a krmili svoje nemalá ega. A rozhodli se vrtat do obrazu, jak nedávno prohlásili veřejně.

Promítání filmu (ať v kině nebo v televizi) zatím, ač se to nezdá, zažilo vůbec nejméně inovací z filmových prvků za dobu existence kinematografie.
Zatímco barvy se zdokonalovaly, zvuk se z mona dostal na stereo a mnohem dál, princip promítání je pořád stejný už od dob Chaplina. 24 obrázků za sekundu vyvolá dojem pohybu a vzniká motion-picture: video. Přechod na digitální kamery je vlastně založen na úplně tom samém, jen jsou ony snímky "kvalitnější" (pokud digitální snímky považujeme za lepší než klasické).

Dodnes jsme měli víceméně pocit, že to stačí (alespoň já jsem si nikdy neřekl "sakra, tady je ale málo snímků za vteřinu"), jenže Cameron to jako první, a s ním mnoho dalších, označil nahlas za "prehistorické". Nechce, aby zvýšení počtu obrázků za sekundu zůstalo výsadou imaxu... a sám jde příkladem. Avatara 2 bude natáčet na 48 fps kamery, a když to prezentoval kolegům, byli natolik nadšení, že do toho půjdou taky.
Peter Jackson například začal Hobita natáčet jak ve 3D, z čehož moc nadšený nebyl, tak v 48 fps, z nich je prý naopak nadšený jak malý kluk. Zatímco 3D filmaře omezuje, 48 fps (čili dvakrát tolik snímku za sekundu) mu naopak dává mnohem víc možností.

Co to znamená pro diváka? Pokud hrajete počítačové hry, máte jasno, je to zhruba o tom samém. Obraz bude plynulejší, rychlé střihy budou působit přirozeněji a při 3D nehrozí pálení očí nebo nevolnost. Jde o věci, které oceníme spíše podvědomě, nicméně prý představují skutečný pokrok, který byl už potřeba nějakou dobu.
A rozhodně nebude třeba nějak složitě přestavovat kina - ta už jsou připravena, kamery existují, na řadě je vnutit filmařům, aby začali. Těžko odhadneme, jak velká "revoluce" to je - ale proč těm velkým dětem za kamerou jejich nadšení brát.