Top - Sedmiletka

Dnes jsme svědky jedné zásadní události. Nebo alespoň události, která stojí za zmínku. Kfilmu.net totiž slaví sedmé narozeniny. Sedmička (7) sice není kulaté číslo, ale pro web ((zvlášť filmový web (zvlášť "neziskový" filmový web)), je to číslo obdivuhodné. Rozhodli jsme se (čtyři z nás), že namísto bilancování a připomínání vám, kolik díků si za to, že si zadarmo ukrajujeme čas, abychom vám ukrátili ty dlouhé chvíle na internetu, vlastně zasluhujeme, uděláme něco mnohem zajímavějšího. Snad.

Já, Aleee, sigf07 a nicneznam jsme se rozhodli, že každý z nás vybere za každý rok existence webu snímek, který má nejradši, ke kterému se nejčastěji vrací, nebo ho považuje za nejlepší. Vznikl zajímavý žebříček, který mapuje vkus každého z nás. Můžete porovnávat, v diskusi nám oznámit, na co jsme zapomněli, popřípadě co z výběru snad ani nemůžeme myslet vážně.

A kdyby nám chtěl někdo pogratulovat, poděkovat za novou sekci goldies, úvodní stránku a komentáře u článků, které jsme za poslední rok spustili, nebo jen za práci přidavačů filmů, hlášek a chyb, klidně může. Popřípadě budeme rádi i za připomínky a tipy na něco, co vám chybí - ale nezapomeňte - na oslavence musíte být hodní.



sigf07

2003 - Pán prstenů: Návrat krále
Trilogie to nemají ve filmovém světě zrovna lehké a snad s výjimkou Hvězdných válek a Kmotra, se pokračováním z nejrůznějších příčin příliš nedařilo. V roce 2003 si mohli diváci na celém světě konečně vydechnout - Peter Jackson z riskantního podniku vyšel se ctí a závěrečným dílem tolkienovské ságy o Prstenu moci se nejen vyrovnal předchozím dílům, ale v mnohém je i předčil. Bitevní scény byly ještě velkolepější a napínavější, rozehraná partie dotažena do konce a Frodo se po více než devítihodinových peripetiích konečně zbavil tíživého poslání.

2004 - Věčný svit neposkvrněné mysli
Tak trochu jiná love story. Ovšem ona odlišnost ve skutečnosti pramení z našeho stereotypního vnímání love story jako povrchní rozesmáté podívané o panu Dokonalém a slečně Úžasné. Gondry přitom převádí na plátno vzpomínky na jeden vztah ve vší jejich komplikovanosti, roztříštěnosti a absurditě. Věčný svit je po okraj naplněn emocemi, které si místy mohou protiřečit, nikdo však ani na chvíli nepochybuje o jejich opravdovosti a o tom, že se ti dva na plátně mají v kterýkoli okamžik skutečně rádi.

2005 - Walk the Line
"Phoenixi, Witherspoonová, vyrazte na turné?", psali kritici po premiéře biografie Johnnyho Cashe. Výkony hlavních představitelů jsou skutečně tím, co z filmu činí nezapomenutelný zážitek. Filmových životopisů sice vznikla spousta, ale herci se v případě Walk the Line nechali zcela pohltit svými rolemi. Divák nesleduje pouhý příběh slavných hudebníků, přímo před jeho očima se rozjíždí pěvecká kariéra herců, kteří, ačkoli se zpěvu začali věnovat teprve během přípravy na roli, ve výsledku snad dokonce i předčili svou předlohu.

2006 - Skrytá identita
Skrytá identita je remakem skvělého asijského thrilleru Volavka a body za chytlavý námět a většinu dějových zvratů je třeba z velké části přičíst původním autorům. Scorsese však film mistrně přizpůsobil potřebám západního publika, zaměřil se na vykreslení psychologie postav, přičemž se v tomto bodě mohl opřít o vynikající představitele a dal tak vzniknout inteligentnímu, napínavému thrilleru a jednomu z nejlepších remaků, jaké kdy vznikly.

2007 - Simpsonovi ve filmu
Dost možná se v roce 2007 objevily hodnotnější výtvory a cenu Akademie za nejlepší animák si za Ratatouille odnesli představitelé Pixaru, ale statisícům fanoušků po celém světě se splnil sen. Americká rodinka Simpsonových dosáhla další mety a po osmnácti letech své veleúspěšné existence zamířila na filmová plátna. Čekání se divákům vyplatilo a navzdory klesající úrovni seriálu se dokázal tým okolo Jamese L. Brookse, duchovního otce Homera, Marge, Barta a ostatních, vzchopit a zasypat diváky přívalem přidrzlých, cynických a politicky nekorektních vtipů, přesně tak, jak to máme rádi.

2008 - Milionář z chatrče
Danny Boyle rozehrál okouzlující hru plnou protikladů, ve které skloubil západnímu publiku dobře známou šablonu klasické love story s krutou realitou všedního dne a zasadil jej do prostředí, ve kterém milionářské paláce a moderní mrakodrapy ostře kontrastují s chudinskými ghetty, ve kterých se dennodenně bojuje o přežití. Boylova poctivá řemeslná práce a atraktivní téma pak zaslouženě slavily úspěch u americké Akademie. Milionář navíc dokázal přitáhnout pozornost světové veřejnosti k problémům ?třetího světa? v měřítku, v jakém se to doposud žádnému jinému snímku nepodařilo.

2009 - Lítám v tom
Černý kůň loňských Oscarů spoléhá na charisma George Clooneyho a vypravěčské umění Jasona Reitmana. Svým způsobem nastavují zrcadlo společnosti, ze které se při honbě za co možná nejvyšší výkonností vytrácí lidský přístup. Tvůrci však nad tímto pokrytectvím nenaříkají, jak by se dalo očekávat, a přestože je hlavní hrdina Ryan Bingham poslem špatných zpráv na plný úvazek, který dennodenně pomocí několika dokola omílaných frází otřásá životními osudy jiných lidí, jde vlastně o sympaťáka, jež si je svého břemene dobře vědom a smířil se s tím, že když už tu práci musí někdo dělat, bude nejlepší, když to bude někdo, kdo jí rozumí a dělá dobře.

2010 - Počátek
Všichni filmoví nadšenci, včetně samotných režisérů, jsou v podstatě snílci. O Christopheru Nolanovi to platí obzvláště. Při tvorbě Počátku popustil uzdu své fantazii a představil nám svět, ve kterém není problém navrhnout si sen podle svých představ a strávit pak v limbu celý život. Do tohoto světa zasadil strhující inteligentní příběh, díky kterému má Počátek velkou šanci stát se stejně revolučním a kultovním snímkem jako před lety Matrix.



Aleee

2003 - Pán prstenů: Návrat krále
Peter Jackson si s Pánem prstenů sakra vyhrál, lpěl na detailech a nakonec do sebe vše krásně zapadlo a přišly zasloužené oscarové žně. Snad žádný jiný film jsem neviděla tolikrát, zhlédla jsem i rozšířenou verzi a všechny bonusy na DVD, to už o něčem svědčí. Pán prstenů je jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Tolik emocí, které přicházely, i když jsem přesně věděla, jak to dopadne, jsem jinde nezažila. Jedno z nejlepších fantasy a třetí díl, to je dokonalá syntéza filmového umění.

2004 - Million Dollar Baby
Film jitřící emoce a vášně mezi diváky (jedni ho milují, druzí zatracují pro vydírání diváka k slzám). Velký soupeř Letce to u mě vyhrál na plné čáře. Ač prostředí boxu opravdu nevyhledávám, Million Dollar Baby mi ho ukázalo tak, že jsem si film užívala. Nakonec si mě snímek získal, vtáhl mě do děje a způsobil pláč. Tak to má být.

2005 - Walk the Line
Johnny Cash byl a je hudební legendou, Walk the Line je klasickým filmem o jedné takové legendě. Ale! Pestrý život smíchaný s krásnými songy, to je lahoda. Navíc doteď znám spoustu písniček z filmu zpaměti, což už o něčem vypovídá. Reese, tentokráte s havraními vlasy, ukázala, že umí hrát i báječně zpívat a já se ráda na vlnách akordů tohoto filmu nechávám unést.

2006 - Malá Miss Sunshine
Když cesta může být cíl. Pro mě byla Malá Miss Sunshine jako zjevení. Konečně přišla vtipná, milá, ale i hořká komedie z Ameriky, která nebyla trapná. Bizarní a propracované charaktery, kouzelná hlavní hrdinka, sympatická rodinka. Mělo to jiskru a šťávu, žádné přikrášlování, kritický pohled na soutěže Miss, zkrátka žádná obyčejná road movie, ale pohodový film a nahořklým tónem.

2007 - Juno
Film, který bořil konvence. Konvence v tom, že komedie o nechtěném těhotenství se dá natočit vkusně, ale přitom zábavně a se sžíravou ironií. Bylo to zjevení a netuctový film. Nadhled, sarkasmus, výborný scénář a objev Ellen Page.

2008 - Gran Torino
Tušila jsem, že přichází NĚCO. U mnohých si tímto filmem Eastwood napravil pověst, u mě neměl co napravovat, proto si tu pověst ještě vylepšil a utvrdil. V nejlepším slova smyslu výborná řemeslná práce, příběh jak má být, nádherná koncová písnička, díky které dokoukáte titulky, i když spěcháte, no a nějaká ta slzička na závěr.

2009 - Vzhůru do oblak
U mě si tímto snímkem Pixar zlepšil mínění o nich samých. Wall-E jsem nezkousla a potřebovala jsem něco, co u mě Pixar zase vyšvihne do výšin. Propracované detaily, roztomilé, ale ne infantilní postavičky, po zhlédnutí přišlo neskutečné nabití pozitivní energií, ač to vlastně bylo smutné a dojemné.

2010 - Kick-Ass
Kick-Ass mi ukázal, že i komiksové filmy, které mi v poslední době začínaly lézt krkem, mohou být dobré. Co dobré, vynikající. Přišli na způsob, jak je vzkřísit - nebrat se vážně a udělat si legraci ze sebe samých. Zapamatovatelné hlášky, výborné a vtipné scény, bavila jsem se od začátku do konce. A někdy jsem se až styděla za to, čemu všemu se škodolibě směji.



nicneznam

2003 - Poslední samuraj
Válečník padl do zajetí, odvrátil smrt a poznal kouzlo cizí kultury, kterou byl ochoten pomoci zničit a za kterou je nyní připraven položit život. Populární námět zpracoval Zwick bez zbytečné cukrové vaty a většinu motivů jako je sbližování s vdovou a jejím dítětem jen naťukává skrze malé působivé momenty, které nepotřebují řeči plné patosu, ale naší domýšlivost. Poslední samuraj je krásné filmařské dílo, které nepřekračuje hranice a zůstává meditativně klidné a sebejisté v tom, co chce ukázat.

2004 - Umučení Krista
Pro mě jako zapáleného odpůrce náboženství bylo Umučení Krista jedním z nejsilnějších filmových zážitků. Mel Gibson vzal tohle téma do rukou s fanatickou pečlivostí a přesně věděl, jakým způsobem má rozehrát těch posledních 12 hodin Ježíše z Nazaretu. Kostelním výjevům na zdech vnukl život se vší realističností, nechal svého hrdinu projít peklem, vyřknout některá moudra a alespoň na chvíli nechal uvěřit, že takhle to klidně mohlo vypadat.

2005 - Válka světů
Spielberg si hraje s divákem a dává zapomenout na nadřazenost lidské rasy. Zpočátku si hraje na tuctové rodinné drama, aby pak spustil apokalyptickou bouři, vysílal z reproduktorů varovná dunivá troubení navazující na Williamsovu zneklidňující rapsodii a do toho dělal z lidí prach a hnojivo, zatímco se my diváci nezmůžeme na jediné slovo. Osobitá vize střetu civilizací z pohledu jedné rodiny. Takový adrenalinový vstup na scénu neměli mimozemšťané v žádném jiném filmu.

2006 - Let číslo 93
Je to klišé, ale byl jsem na té palubě s nimi. Vzpoura mně rozpumpovala srdce a neodvratitelný náraz rozmetal tělo na malé kousky. Ten film nepotřeboval velké plátno ani prostorový zvuk. Stačilo jen nasát tu atmosféru, oživit vzpomínky z roku 2001 a pak se jen v klidu třást při pohledu na nervózní teroristy čekající na tu správnou chvilku k ovládnutí letadel.

2007 - Až na krev
Filmová extáze a dokonalost ukazující umělecké vrcholy hudby, kamery, herectví a filmu jako takového. Bez pomocných berliček v podobě romantiky, klaďasů a záporáků, dojemných proslovů a očekávaných konců. Každé zhlédnutí je pro mě svátečním okamžikem a každá možnost napsat něco o tomto filmu mě vybízí k chválení, které na druhé působí často přehnaně, takže zbývá říct jen jediné - tato podívaná si nezaslouží jen chválu, potřebuje diváky. Film neskutečně ožívá na velkém plátně, ale jeho síla mě dokáže strhnout i bez zvuku a s čínskými titulky.

2008 - Gran Torino
Jednoduchý příběh o sblížení odlišných generací a kultur, o pomstě a vykoupení. Eastwoodova herecká rozlučka zasáhla každého, kdo se zásahu nevyhýbal. S fantastickou citlivostí, upřímností a přirozeným vtipem neznající hranice slušnosti odsýpající film, který dopadl, jak nejlépe mohl.

2009 - Hanebný Pancharti
Tarantino se vrátil s filmem, kterým vytřel zrak všem brutalit nedočkavých diváků, kteří po takto laděných ukázkách přišli do kin na to, jak Pitt nakope nácky do zadku. Místo toho přišlo antiklišé všech filmů z válečné doby s vybroušenými dialogy, poutavým děním a překvapivě zakončovanými scénami. Pancharti u mě patří mezi nejosobitější a scenáristicky nejvyspělejší film roku 2009.

2010 - Počátek
Nolan dlouho a potají budoval své vysněné sci-fi, kterým trumfnul vše ostatní. Omámeným divákům sundal růžové 3D brýle a vrhl je zpět do upadajícího světa pečlivě promyšlených hard-core sci-fi, které nestárnou a stávají se kultovními. Vypravěčsky nápadité sci-fi, které si mě omotalo kolem prstu s každým zhlédnutím víc a víc. Z původních nicneříkajících teaserů o točící se káče, DiCapriovi ve vaně a naklánějící se vodní hladině, se vyklubal zážitek, který si nepřestanu opakovat.



xxmartinxx

2003 - Pán prstenů: Návrat krále
Chtěl jsem vybrat jiný film. Vážně chtěl. Už jen proto, že jsem věděl, že většina kolegů se uchýlí právě k LOTRovi. Trierovo Dogville už bylo skoro sepsané. Ale na co bych si to hrál? Rok 2003 si pro sebe navěky ukradl Peter Jackson. Vznikly pravděpodobně lepší filmy (zrovna Dogville se nabízí), ale žádný z nich se nezaryl tak hluboko do paměti jako Návrat Krále.

2004 - Věčný svit neposkvrněné mysli
Věčný svit obsahuje vše, co mám na filmech rád. Originalitu v tom pravém slova smyslu, výborné herce a atmosféru, která dává jedinečnému zážitku sílu zas a znovu. "Nejnormálnější" kaufmanovka má neuvěřitelné kouzlo, jež mě nepřestane bavit.

2005 - Děkujeme, že kouříte
Tento film se velmi rychle stal mojí "srdcovkou". Není jistě tím nejlepším, co v roce 2005 vzniklo, ale mně Reitmanův nástup na scénu vyhovuje. Dostupně chytrý, nenuceně poučný, chyby snadno maskující kousek, který udělá radost a vetře se do vaší přízně. Nebo alespoň do mojí.

2006 - Dokonalý trik
Vypiplaný kousek v mnoha ohledech, kde Nolan využívá svého umění lépe, než v jakémkoli jiném svém snímku před tím (a potom). Dokonalý trik chutná stejně dobře i na popáté, je příjemně složitý, přesto pro každého. Navíc to úžasné tempo.

2007 - Sunshine
Sunshine je pro mě naprosto osobní záležitost. Audiovizuální orgie, pořízené Danny Boylem za pár šupů, mě nepřestanou bavit, stejně jako mix žánrů a drzý zvrat na konci. Takhle se dnes mají točit filmy.

2008 - Ip Man
Rok 2008 je pro mě mrtvá zóna. Žádnému filmu jsem nedal 5/5 ani mi nepřirostl k srdci. Paradoxně to dělalo můj výběr ještě složitějším. Původně jsem chtěl dát Milionáře z chatrče, ale dvakrát Boyle není nutný. Nakonec tedy volím Ip Mana, za skvělou směsici atmosféry starších bojovek kombinovanou s cool vizuálem.

2009 - Avatar
Na chudáka Avatara se začala nabalovat stejná vlna odporu jako před desetiletím na Titanic. Mě nedělá problém říct, že když jsem vycházel z londýnského Imaxu, sbíral jsem čelist kdesi na podlaze naproti na ulici, kam se odkutálela už po prvních minutách tohoto nádherného a velkolepého snímku, který bude, až se "cool fajcebook lidičkám, co nejdou s davem" uklidní hormony, opět vnímán jako to... co je.

2010 - The Social Network
Stále čerstvý filmový zážitek se pro mě jistě stal tím "nej" tohoto roku. Vystrnadil dokonce Kick-Asse, který, jak jsem myslel, měl u mě dost silnou pozici. Chytré a vypiplané drama, které nedocení každý. Má hloubku a musí se nad ním přemýšlet, čímž jistě mnoho lidí naštve, ale kdo si tu práci dá, čeká ho zážitek. Prostě "zážitek".

PS: Vše nej. přejeme i kolegům ze Serialzone, kteří slaví třetí narozeniny také dnes.

Další vydání série TOP