Baaria: Příběh tří generací Sicilanů
Nový film Baaria, který je autorským dílem Giuseppe Tornatoreho a do našich kin ho uvádí společnosti 35MM a HCE, je působivým retro snímkem zobrazujícím osudy tří generací jedné sicilské rodiny v rozmezí třicátých až osmdesátých let dvacátého století.
Giuseppe Tornatore (má na kontě Oscara za svůj snímek Bio Ráj), který je autorem scénáře a režisérem, prozrazuje zdroj své inspirace: „Městečko Baaria, kde jsem se narodil, vyrostl a žil až do svých osmadvaceti let, se nachází v provincii Palermo. Říká se, že muž by měl opustit Sicílii nejpozději do svých sedmnáctých narozenin, než si přivlastní všechny zlozvyky místního regionu. Takže jsem měl dostatek času pojmout je všechny za své. Jedním z nich bylo přesvědčení, že místo, kde jsem se narodil, je středobod světa. Paradoxně, v době, když už jsem věděl, že svět je všude jinde jen ne tady, jsem už dosáhl stádia, kdy člověk utíká do bezpečného teritoria vzpomínek na dětství. Asi to byla právě touha vrátit se do nenávratně odvátých dnů nevinnosti, která mne vedla k natočení tohoto filmu.“
Příběh vykresluje lásky, touhy a zklamání celé komunity ve sluncem vysušeném cípu Itálie v průběhu více než padesáti let. Chudý pasák Cicco ze svého jednotvárného života utíká do říše romantických a dobrodružných románů a epických básní. V době, kdy se celá Evropa potácí na pokraji zkázy v důsledku 2. světové války, se jeho syn Peppino (hlavní hrdina filmu, kterého hraje Francesco Scianna), jenž je denně svědkem těch nejkrutějších příkoří, rozhodne zapojit do politického dění. Ve vleku horečných událostí se dostává do střetu nejen s vlastními ideály, ale i samotnou společností. Nakonec nachází svou životní lásku, vztah ale musí projít zatěžkávací zkouškou, která pro něj může být fatální. Třetím z hrdinů rodinné ságy je Ciccův vnuk Pietro. V malé roli se objeví režisérova oblíbená herečka Monica Bellucci, se kterou spolupracoval již na filmu Malena.
Nezaměnitelnou atmosféru dodává snímku hudba Tornatorova dvorního skladatele, žijící legendy Ennia Morriconeho. Ten o své práci říká: „Vždycky začínám detailním studiem scénáře. Potřebuji vědět všechno o postavách, příběhu, lokalitě, kde se film odehrává, a samozřejmě o historickém rámci díla. V tomto případě mi bylo hned od začátku jasné, že půjde o velice komplexní a choulostivý proces. Ve filmu totiž nejde jen o cestu několika dekádami dvacátého století, ale je to především hold, který režisér skládá svému rodišti a rodině. Pro takové dílo bylo potřeba najít správný klíč. Už při zhlédnutí hrubého sestřihu filmu jsem měl hotovo několik výrazných hudebních motivů. Tornatore byl spokojen – a já byl rád, že jsme už od počátku na stejné vlně. Jinak skládám Peppucciovi poklonu, ten film mě naprosto okouzlil. Není to jen další snímek v řadě, ale výrazné dílo, které dokáže na chvíli zastavit čas. Jsem si jist, že diváci ocení nejen epickou rovinu filmu, ale i to, že každá scéna je prodchnuta hlubokým, silně procítěným humanismem.“
