Top - Úvody

Před několika týdny jsme se zaobírali filmovými konci. Tento týden se budeme věnovat opomíjené části filmů, tj. jejich úvodům. Filmový úvod zprostředkovává prvotní dojem a je to část, která prozrazuje, v jakém duchu se žřejmě bude film vyvíjet. Asi jako když se seznamujete s novým člověkem. Všímáte si všemožných detailů, které vám můžou prozradit, jaký daný člověk je, ale nelze se na tento dojem plně spoléhat. Některé filmy vás chytnou od začátku, některé vás mohou donutit film po pár minutách vypnout. My jsme vybírali z té první skupiny.

Až na krev - nicneznam
Začátek filmu Až na krev zaujal podle komentářů nejednoho diváka. Úvodních 14 minut se odehraje takřka beze slov. Režisér dává vyniknout síle obrazu ve spojení s velmi netradiční hudbou, jejíž „tóny“ (ve skutečnosti to tóny nejsou) evokují mnohé. Od nářku země až po vábení jejího bohatství. Píše se rok 1898 a my sledujeme šlachovitého muže pracujícího ve stříbrném dole. Plynule se přesouváme do roku 1902 – stříbro Plainviewa opustilo, v zemi čeká černé zlato. Stěžejní scénou úvodu filmu je vytahování těžebního, od ropy zašpiněného dláta, které ve spojení s pláčem dítěte probouzí skličující pocity. Zlověstně znějící hudba dodává scéně až depresivní charakter. To je podmanivý úvod filmu, během kterého si budete říkat, kam až tohle může během těch 150-ti minut zajít.


Forrest Gump - Martin
Skoro stejně kultovní jako je samotný Forrest Gump je i úvod stejnojmenného filmu. Pomalu plující peříčko městem za zvuků hudby Alana Silvestriho je dnes pamětihodnou a často zmiňovanou scénou. Tato scéna očarovala tehdejší svět svou digitální mistrností a Forrest Gump obdržel Oscara mimo jiné i za vizuální efekty. Peříčko končí svou pouť u nohou Forresta, který jej ukládá do svého kufříku. A pak začíná vyprávět svůj neuvěřitelný příběh...

Gauneři - nicneznam
V Gaunerech Tarantino prokázal svůj smysl pro tvorbu dokonale absurdních situací a nečekaně se vyvíjejících rozhovorů. Na začátku filmu vidíme bandu chlápků nezúčastněně naslouchajících v bistru u kafíčka tomu, kdo zrovna promlouvá. Jeden přesvědčuje ostatní o pravém významu Madonniny písně Like a Virgin. Během výkladu použije desetkrát slovo "dick", načež se druhý zeptá, "how many dicks is that?" Tuto diskuzi rušivě prokládá další člen bandy koukáním do diáře a nahlas hledající nějakého Tobyho. To vytočí dalšího člena sezení, který mu diář vytrhne. Začnou se hádat a do toho se vloží myslitel na téma "Like a Virgin", který zjistí, že ho nikdo neposlouchá a neví, u jaké myšlenky to skončil. Vše uzavírá dilema, jestli dát zpropitné nebo ne, když ve fast foodech se taky nedává, přitom se tam lidé nadřou stejně. Úvod, který se nezapomíná.

Hanebný pancharti - nicneznam
Bylo nebylo v nacisty okupované Francii. Pamatujete ještě, jak jste seděli u Panchartů v kině a otravné šustění popcornu ustalo, když nechal Tarantino rozehrát napínavý dialog mezi farmářem Perrierem LaPaditem a Hansem Landou? To očekávání zlomového okamžiku, který rozhodne o životě a smrti, změna anglické konverzace na francouzskou. Emočně vyhrocené finále tohoto velkolepého úvodu, který začal tóny Ennia Morriconeho a skončil Landovo zvoláním, které se o pár let později vyplnilo.

Memento - nicneznam
Memento není raritou jen ve světě filmu, ale bude raritou i tady v této topce. Úvod tohoto filmu je totiž zároveň jeho koncem. Mnozí možná nechápají, jenže někteří z vás jistě vědí - a já věřím, že valná většina kfilmuneťáků a znalců Nolanových filmů, že tato Nolanova specialitka a dlouohotrvající zátěžová zkouška divácké pozornosti je vypravována segmentově pozpátku. Na začátku vidíme snahu o vyvolání polaroidové fotky zachycující vraždu, jejíž obraz se postupně ztrácí, stejně jako paměť hlavního hrdiny. Pak vidíme scénu vraždy pouštěné pozpátku. Mistrovský úvod, který nelze opomenout.

Obchodník se smrtí - sigf07
Ten, kdo Nicolase Cage už odepsal, tvrdíc, že patří do starého železa, musel po zhlédnutí Obchodníka se smrtí uznat svůj omyl. Cage zde dokonale ztvárnil charismatického antihrdinu Yuriho Orlova, který bez mrknutí oka zásobuje zbraněmi diktátory i bojovníky za svobodu po celém světě. Značnou míru na úspěchu filmu dozajista má už samotný stylový úvod. Kamera pomalu najíždí na elegantně oděného muže, stojícího v moři nábojnic, který vám s úsměvem prozradí, že „ve světovém oběhu je více než 550 milionů střelných zbraní. Což je jedna zbraň na každého dvanáctého člověka. Jedinou otázkou je, jak vyzbrojit ostatní“. Následně se zazní první tóny písně For What It’s Worth folk rockové skupiny Buffalo Springfield a my jsme svědky životní cesty jednoho náboje, od zrodu na tovární lince až po naplnění jeho osudu během přestřelky v některé z afrických zemí.

Pán prstenů - nicneznam
"Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno. Neboť již nežije nikdo, kdo by to pamatoval." Ano, svět se změnil, hlavně ten filmový, jenže na úspěch Pána prstenů si stále vzpomínáme a vliv jeho úspěchu je vidět dodnes. Úvod trilogie začíná seznámením se zrodem prstenu, který ovlivňoval celou Středozem a který ovlivnil celý žánr fantasy a filmový průmysl obzvláště. Slyšíme známý prolog v elfštině, který zná nazpaměť každý fanoušek Pána prstenů. Uvidíme první bitvu a neúspěšný pokus o zničení prstenu. Snad není člověka, kterého by počátek trilogie nezaujal.

RRRrrrr!!! – Martin
„9. května 1969, dva kilometry od severní hranice Laosu, postupuje 101. pěší divize americké armády ke kótě 937. Pro Američany je to pouhá průzkumná akce. Pro členy Vietcongu znamená kóta 937 strategický bod. Tucet vojáků 101. divize, úplných nováčků, má zvládnout tuto rutinní akci za dvě hodiny. Vietnamci se brání celých devět dnů. Tento film však nevypráví jejich příběh.“ Přesně takto originálně začíná francouzská komedie z pravěku RRRrrrr!!!, která rozdělují filmové fanoušky na dva tábory. Jedni film uctívají, druzí ho považují za odpad. Úvod je ovšem tak nevšední, že si vybojoval místo i v našem žebříčku.

Tenkrát na Západě - Meky
Sergio Leone natočil hodně westernů a mezi jeho nejslavnější určitě patří Tenkrát na Západě. Památný je také díky neobvyklému začátku, který se může zdát trošku ujetý, ale opak je pravdou. Jen si vzpomeňte: tři muži čekají na jinak opuštěném nádraží express. Jednomu padají kapičky vody na klobouk, druhého otravuje moucha, kterou následně uvězní v hlavni své pistole a třetí postává u kolejí. Tyto okamžiky jsou snímány detailní kamerou a za úplného ticha. Napětí by se dalo krájet a nervozita všech tří stoupá. Po chvíli je atmosféra utnutá houkáním vlaku. Všichni netrpělivě čekají co bude. Když vlak odjede, upoutá jejich pozornost památná melodie na foukací harmoniku v podání Charlese Bronsona, který vystoupil z vlaku. Všichni se na sebe upřeně dívají. Ve vzduchu je cítit respekt. Následně, bez mrknutí oka dojde k přestřelce, která rázně ukončí tuto mistrovsky natočenou scénu.

Vesmírná odysea - nicneznam
Začínáme předehrou - třemi minutami temné obrazovky podkreslované drásavě kvílivou hudbou, přecházíme k památné titulkové sekvenci za zvuku Strausse a pak přichází samotný úvod filmu. Pečlivě nasnímané panoramatické přírodní scenérie se střídají s ukázkou místní fauny a flóry. Býložraví divocí předchůdci prasat a opice žijí poklidně vedle sebe, pak nastává konflikt mezi tlupami o docházející zdroje vody. Náhle se ukáže tajemný monolit, který posune uvažování opic o úroveň dál. Kosti mrtvého divočáka lze použít jako zbraň. Opice zabíjejí divočáky pro potravu. Ale proč ji nepoužít k boji o vodu? Dojde k zabití opice a vyhození kosti do vzduchu, která se ve vzduchu střihem promění v kosmické plavidlo plující vesmírem…

Další vydání série TOP