Filmový festival okořeněný vědeckým bádánín
Přemýšleli jste někdy, jaké by to bylo být sám na pustém ostrově s filmy jako jedinou společností? Teď si to můžete na vlastní kůži vyzkoušet.
Když jsem procházela články o filmových novinkách, narazila jsem na jednu zajímavost, o kterou se s Vámi musím podělit. To, že má většina lidí na světe možnost sledovat filmy pouze v pohodlí svého domova, dělá vrásky na čele nejen majitelům kin a filmovým distributorům, ale také organizátorům filmových festivalů. Některé festivaly se ruší, jiné odkládají na pozdější dobu s očekáváním, že na podzim už bude lépe, a jiné přecházejí v redukované formě do online světa. Což je případ i švédského filmového festivalu v Göteborgu. Na tom by nebylo nic zvláštního a zajímavého. Ovšem jak tak organizátoři dávali dohromady program filmů s tématikou – sociální distanc, napadla je myšlenka uskutečnit experiment, jehož pomocí by mohli sledovat dopad nynější izolace na jednotlivce a roli filmu v postpandemickém světě.
V Severním moři se na jednom z nejpustších a největrnějších míst Švédska nachází souostroví, na jehož okraji najdete osamělý maják nazývaný Pater Noster. V něm bude mít možnost jeden milovník filmů strávit 7 dní pouze ve společnosti větru, vln a festivalových filmů.
Tímto „šťastlivcem“ se může stát kdokoliv, stačí se přihlásit a být vybrán v nadcházejícím konkurzu. Podmínkou je pouze láska k filmům a psychická a emocionální způsobilost izolaci zvládnout. Takže neváhejte. Že byste na skalnatém ostrůvku u západního pobřeží Švédska zhynuli hladem či zimou se bát nemusíte, Pater Noster je již nějakou dobu přestavěn na luxusní hotýlek. Nepočítejte ovšem s tím, že byste měli možnost úniku před samotou. Pronést mobilní telefon, počítač, či dokonce knihu je přísně zakázáno. A nebyl by to řádný experiment, kdyby o něm nebylo záznamu. Vybraný jedinec proto musí tvořit denní videoblog, díky kterému bude možnost vliv totální izolace na jedince sledovat. Tak co, láká vás to?
Pokud je na vás tato forma izolace příliš velký extrém, festival nabídne i promítání v kině Draken, které pojme něco málo přes 700 návštěvníků a potom také v multifunkční aréně Scandinavium pro 12 000 lidí. V těchto prostorách vždy zasedne jeden návštěvník, který si bude moci vychutnat filmové promítání a bezpochyby také pocit ztracenosti v obřím prostoru.
Myslím, že organizátoři českých festivalů by se mohli nápadem severských kolegů inspirovat a uspořádat podobnou záležitost i v rámci tuzemských akcí. Z geografického hlediska je podobná izolace sice trochu problematická, ale český národ je schopen poradit si s každou výzvou. A minimálně soft verze by se uskutečnit určitě mohla. No řekněte… sám samotinký sledovat horor v O2 aréně… kdo byste si to nechtěl vyzkoušet?
