David Lynch a jeho podivné filmy
David Lynch má několik velice surrrealistických filmů. Dnes se na pár z nich podívéme.
David Lynch je přesný typ tvůrce, kterého obdivují kritici, ale nechápou diváci. Ano Sloní muž nebo Příběh Alwyna Streighta osloví i běžné diváky, kteří v kině rádi zobou popcorn u Transformers, ale vystát Lost Highway nebo Mullholand drive do konce prostě nedokáže. Přesto patří mezi nejuznávanější režisérské tvůrce.
V článku následují spoilery k některým filmům Davida Lynche.
Jeho první zásah byla Mazací hlava, který sice nikdo nepochopil, ale projevili se v něm první části jeho nejznámějších trademarků, spočívající především v tom, že celý film je spíš sen, než obyčejný a správně poskládaný příběh. Jeho surrealistický styl ale zaujmul studio, které mu svěřilo Sloního může, který znamenal první opravdový úspěch a nominace na ceny. Během osmdesátých let točil filmy všeho druhu, jako obrovské sci-fi Duna, drama Modrý samet (který už patří mezi jeho náročnější díla) nebo road movie Zběsilost v srdci. V devadesátých letech pak pracoval především na seriálu Twin peaks a s ním souvisejícími filmy.
Nechci ale v článku rozebírat historii a vyjmenovat všechny důležité filmy, jako se spíš podrobněji podívat na určité z nich. Lynch měl už na počatcích své kariéry filmy mnohdy podivné, ale až v roce 1997 se dostal na vrchol. Ten znamená Lost Highway.
V žánrovém měřítku ne film označen obvykle jako mysteriózní drama, ale v tomto filmu jsou prakticky všechny měřítka úplně vedle. Lost Highway je ve své podstatě surrealistický film, jehož význam nepochopili ani sami herci. Robert Blake koneckonců prohlásil, že scénář četl devětkrát a nepochopil ani slovo. Film totiž stojí celý na principu schyzofrenie a snu. Vypráví jednoduché události komplikovaným způsobem. Nedá detailně najevo že jde o vymyšlenou osobu, nedá najevo která pasáž je sen a kdy končí a k tomu všemu nás dostane hororovou atmosférou a absolutně se neobtěžuje s posloupností scén.
Jednoduchý příběh o zavraždění manželky s podílem schizofrenie rozebere do emočních momentů, ve kterých nás rozdupe a odláká pozornost od samotného děje, který pravděpodobně dává smysl, ale my se stejně můžeme jen domnívat co to všechno znamená. A i já se můžu v rozborech plést, stejně jako všechni ostatní na internetu.
Podobné platí i pro Mulholland drive. Na tomto projektu pracoval Lynch poměrně dlouho. Během těžké cesty se z původně zamýšleného seriálu stihl díky produkčním problémům stát film, který spatřil světlo světa v roce 2001 a opět všechny zmátl a my se můžeme jen domnívat.
Dějovou linku ale pravděpodobně známe. Hned po úvodních titulcích začíná sen, který překlopí do reality až v závěrečné půlhodině, ale odpovědi stejně dá v krátkých scénách, v kterých se kašle na časovou posloupnost. Pokud jste se snažili získat odpovědi, stejně je možné že se Lynch právě teď směje doma jak všechny zmátl. Především ale jde o sbírku příjemných i nepříjemných emocí s perfektní atmosférou.
A co bylo pak? Lynch se pustil do dalšího projektu jménem Inland Empire, kde pokračoval v návalu emocí a surrealistických scén tak moc, že rožifrovat je je téměř nemožné. Následně natočil několik krátkometrážních filmů, než se vrátil k televizi, kde opět pracuje na Twin Peaks. Ale to už je jiná pohádka.
A co vy? Dáte Lynchovým filmům šanci?
