Festivalové okénko: Eiga-sai 2018

Poetika Akiry Kurosawy, aktuální japonské komedie, divadlo, bubny či japonské cukroví. To vše naleznete na 11.ročníku Eiga-sai. V článku navíc přehled březnových festivalů.

Vítejte u dalšího Festivalového okénka. Než se vrhneme na poslední únorový festival, o kterém vám napíšeme, připravili jsme opět přehled březnových festivalů. Nebude jich tolik co v únoru, ale březen je měsícem Febiofestu, nejen pražského filmového svátku, který letos oslaví čtvrtstoletí své existence, takže je rozhodně na co se těšit!

Název festivalu	Termín	Místa konání	Obsah
Jeden svět	5. – 14. 3.	Praha + 36 dalších měst	Festival dokumentárních filmů s tematikou lidských práv
Febiofest	15. – 23. 3.	Praha + regiony	Nejlepší a nejnovější filmy z celého světa
Mladá kamera	16 – 18. 3.	Uničov	Soutěž filmové tvorby mlafých autorů

Jak jsme již v minulém díle předesílali, tentokrát nás filmové kroky zavedou do Japonska. Pražská Lucerna bude 22 – 26. 2. již po jedenácté hostit Festival japonského filmu a kultury Eiga-sai. Čeká nás na něm 8 filmů, divadlo a nějaký ten workshop.

Na letošním ročníku budeme moci zhlédnout hned 4 filmy Akiry Kurosawy, neboť festival je tentokrát pojat jako pocta tomuto výjimečnému režisérovi. Čeká na nás například Rašómon z roku 1950, který je pravidelně označován za jeden z nejpozurohod­nějších filmů všech dob a je prvním japonským snímkem v historii, který získal Zlatého lva v Benátkách i amerického Oskara. V Japonsku byl snímek přijat s rozpaky, zato na cizince působil jako zjevení svým unikátním estetickým nábojem, odvážnou technikou i myšlenkovou pronikavostí. V podání pouhých osmi herců a prakticky bez výpravy, pouze s mistrným využitím přirozeného světla, se před zraky diváků odehrává jeden a tentýž příběh záhadné smrti osamělého samuraje uprostřed lesa – ovšem podávaný postupně z pěti zcela odlišných úhlů pohledu.

Ještě starší (1945) jsou Muži, kteří šlapou tygrovi na ocas. Snímek, který vznikl na námět klasických her nó (Ataka) a kabuki (Kanjinchō), zpracovává jedinou kratičkou epizodu z notoricky známého příběhu chrabrého vojevůdce Minamota Yoshitsuneho ze sklonku 12. století, jehož se vlastní bratr Yoritomo rozhodne zbavit, aby soustředil všechnu moc ve vlastních rukách. Některé komické momenty ve filmu označili cenzoři za zjevnou parodii a film tak byl – paradoxně ještě po skončení války – nařknut ze zesměšňování tradiční japonské kultury a na svou premiéru čekal celých pět let.

V 60. letech Kurosawa natočil Nebe a peklo, jeden ze stylově nejvybroušenějších Kurosawových snímků, ve kterém jinak nezávislý režisér dovádí k vrcholu poetiku japonské Nové vlny – práce se světlem a stínem je tak dokonalá, že by se každé políčko filmu dalo rámovat. Výchozí zápletku – únos domnělého syna exponenta obuvnického koncernu – převzal Kurosawa z detektivního románu Eda McBaina „King's Ransom“ (česky „Těžký prachy“), doplnil ji však o hluboký existenciální a zároveň jemu tak blízký sociální rozměr a zásadním způsobem přepracoval její vyústění.

Čtvrtý Kurosavův film bude festival zakončovat. Dodeskaden, poetická hořká komedie, má v Kurosawově tvorbě zcela unikátní místo. Po sérii proher a zklamání se v ní Kurosawa vrhá do abstraktního světa, kde se vše řídí pouze zákony fantazie a umělecké invence. Pouští se do nebývalého experimentu a k ruce si bere partnera, k němuž až dosud pociťoval bytostnou nedůvěru – a sice barvy. Celý děj filmu Dodeskaden se odehrává ve svérázném městečku uprostřed obří skládky, kde má mentálně retardovaný chlapec Roku-chan vybudovánu svou virtuální železnici, o níž se stará s naprostou oddaností a profesionalitou. Navzdory prestižním domácím cenám i nominaci na Oscara, skončil Dodeskaden naprostým komerčním neúspěchem, který se stal příčinou režisérovi tvůrčí a životní krize. Ta ho dovedla až k pokusu o sebevraždu, který se naštěstí nevydařil a Kurosawa v dalších letech dál tvořil, i když se jednalo převážně o koprodukční snímky.

Letošní festival ale není jen Kurosawa. Hned dnešní zahájení festivalu Eiga-sai připadlo snímku novému, a to sice hluboce humanistickému a tragikomickému příběhu Mohykán se vrací domů. Eikichi, frontman druhořadé death metalové kapely, se po letech vrací na rodný ostrov, aby rodičům představil svou snoubenku. Dříve než se utiší smršť, kterou Eikichiho návrat vyvolal, zažívá rodina mnohem zásadnější otřes: Eikichiho svéhlavnému otci Osamuovi je diagnostikována rakovina v terminálním stádiu. Je mu však dáno zachovat si svou nepoddajnou povahu až do konce, a tak se poslední týdny jeho života stávají doslova gejzírem tragikomických dobrodružství, jež jsou jeho vlastní formou boje o život i originální cestou ke smíření. Představení je téměř vyprodané, ale pár místeček v sále ještě najdete.

Ze současných komedií by vás mohlo zaujmout také unikátní satirické scifi Sídliště. Režisér Sakamoto býval po boku Takeshiho Kitana tradičně označován za jednu z nejvýraznějších tváří mimostudiové tvorby posledních desetiletí a jeho díla mají na festivalu Eigasai své pevné místo. V tomto filmu se manželé Yamashitovi po smrti syna stěhují na sídliště. Jako nově příchozí jsou pod drobnohledem stávajících obyvatel domu, zejména žen v domácnosti – členové komunity přece nemají před sebou navzájem žádná tajemství a všichni táhnou za jeden provaz. Yamashitovi se však jejich představě spořádaných obyvatel podivným způsobem vymykají. Když pan Yamashita jednoho dne zmizí, osazenstvo domu jeho manželku podezírá z vraždy a snaží se vypátrat, kde v maličkém bytě ukrývá tělo. Nikdo z nich však netuší, jak důležitý význam má Yamashitovic byt pro celý vesmír…

V zahraničí je vysoce ceněný též Nobuhiro Yamashita, jehož tvorbu na letošním festivalu zastupuje snímek Misono Universe s populárním rockerem Subaru Shibutani v roli zpěváka, postiženého ztrátou paměti. Do třetice určitě stojí za to zmínit komediální thriller Klíč, jehož zápletka se točí kolem záměny identit neúspěšného herce a nájemného vraha.

Eiga-sai se snaží kromě filmové tvorby, ukázat návštěvníkům i další části japonské kultury. V rámci doprovodného programu tak budete moci zajít na pražskou premiéru nového kusu Divadla kjógen. Po bezmála dvaceti letech existence toto divadlo zjistilo, že lehké kusy, kterým se ze začátku chtělo věnovat především, už všechny v repertoáru má a tak v létě 2017 nastudovalo pod vedením kjótského herce Motohika Šigejamy frašku Prodavač řas, jejíž části jsou poněkud svéráznějšího charakteru. No posuďte sami: "Trochu se za to ve svém věku stydím, ale já ještě nikdy nikoho nezabil! Co se tak na tobě trochu zaučit?! Mám ti useknout ruce, nohy, a nebo snad rovnou srazit palici!?”. Kromě divadla se budete moci přijít naučit základy bubnování na japonské bubny. Soubor Wadaiko yosa-yosa s uměleckou vedou Janou Votrubovou návštěvníkům ukáže, jak na to. V Mramorovém sále Lucerny proběhnou také dílny tradičních disciplín pro celou rodinu, věnované origami, kaligrafii, oblékání kimona či výrobě tradičních barvených ornamentů a kroucených šňůr. Budete si zde moci zahrát tradiční japonské hry nebo se podívat na ukázku aktivit sekce japonského meče. No a pokud při tom dostanete chuť na něco dobrého, probíhat zde bude také ochutnávka japonského cukroví. Jahodové i banánové daifuku, skořicové yatsuhashi, mitarashi dango, mame daifuku, jarní yomogi mochi, yokan z yuzu a chybět nebude ani wagashi se zobrazením prvních jarních květů slivoně. Pokud stejně jako já netušíte, co si pod těmito názvy představit, ideální je zajít se na akci podívat. Jistě se tam najde někdo, kdo vám vše ochotně osvětlí a rovnou budete moci tyto exotické jednohubky také ochutnat. Po případných dalších informacích se můžete pídit na stránkách festivalu.

Ještě připomeneme, že 27. 2. – 4. 3 v Praze, 9. 3. v Brně a 14. 4. v Hradci Králové proběhne Festival otrlého diváka, který každý rok přináší kolekci nejpůsobivějších, nejsměšnějších, nejzapadlejších i nejbizarnějších hororů, extrémů, akčňáků, krváků, campů, béček, céček i péček. Nebo alespoň takhle svůj program označují organizátoři. Takže pokud holdujete ujetinám, nezapomeňte zajít i na tuto osobitou akci.