Brk: Ukryjeme se v Zoo s netvorem, Šmoulama a Scarlett

A budeme popírači, číst deník a dáme si 150 miligramů. A nakonec budeme mit mžitky.

Minulý týden odplul jako loď a odvezl si své filmy a do našich kin připlouvá další koráb a tentokrát má na palubě osm novinek. Některé z nich už okouzlily diváky v zahraničí a jiné zas zazářily na festivalech minulý rok. Pokud jste už některý z uvedených filmů viděli, napiště nám a pomozte dalším čtenářům vybrat ten správný film.

Dnešní článek máme v něčem speciální, jelikož mi na pomoc přispěchala naše báječná redaktorka Janca.W, která dva z uvedených filmů již viděla a podělila se nám o zážitek. Tak dost řečí a pusťme se do toho.

Volání netvora: Příběh života

Co může být pro třináctileté dítě těžší, než ztráta milovaného rodiče, šikana prostřednictvím spolužáků a komandování od babičky? To vše zažívá chlapec jménem Conor. Jeho maminka je vážně nemocná, táta se od nich odstěhoval a babička neustále hledá chyby. Ve škole se díky tomu nemůže soustředit a spolužák Harry si na něj vybíjí zlost.

Conor nemá žádné přátele a v okolí není nikdo, komu by se svěřil. Až jednoho dne ho navštíví netvor v podobě obrovského stromu. Vypráví mu tři starobylé příběhy, které Conor ze začátku nechápe, ale potom si je dokáže vztáhnout na svůj život. Nakonec netvor chce, aby Conor vyprávěl čtvrtý příběh – jeho noční můru, která Conora sužuje každičkou noc.

Volání netvora je o vyrovnání se s tíživou situací, kterou musí mladičký Conor zažívat a vše je dokreslené dětskou fantazií a představivostí.

Sirotčinec a Nic nás nerozdělí – to jsou filmy, které dokážou s člověkem zamávat. A režisér Juan Antonio Bayona si v této tématice libuje anebo se k ní dokáže citlivě přiblížit. Jak to je, to už nechám na vašem rozhodnutí. Ale Volání netvora: Příběh života není o moc jiné. Téma ztráta rodiče, šikana a osamělost, není nic radostného. A když je vám třináct let, vše se zdá horší. Upřímně, já ve svém mládí zažít to, co zažívá Conor ve filmu, už tu asi nejsem.

Jak bývá zvykem, takovéto očekávané filmy, které lehce vybočují od stereotypu, mají základ v knize a Volání netvora se k tomuto seznamu filmů samozřejmě přidává. Pokud jste tedy četli příběh v knižní podobě, film vás určitě fascinuje.

Já jsem naštěstí film viděl v originále s titulky, takže hlas netvora, který namluvil herec Liam Neeson, se nesl po sále našeho kina a stavil mi chlupy na zádech. To, co studio ušetřilo za menší množství herců před kamerou, investovali do vizuální stránky a nemá to chybu. Skutečně to byl zážitek. Ale pozor! Přesto, že má film za úkol přiblížit dětem toto smutné téma pomocí Conorovi představivosti, možná bych zvážil, zda na to o víkendu s dětmi vyrazit. Já měl z toho chvilku depku. (Atticus)

Ghost in the Shell

Major, velitelka Sekce 9, speciální policejní jednotky, která bojuje proti těm nejhorším kyberzločinům. Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, kdy je svět závislý na moderních technologiích ještě víc než dnes a každé narušení technologického řádu může mít nedozírné následky. Koneckonců i hrdinka filmu je hi-tech produktem, dokonale vyváženou kombinací robota a člověka. S lidským mozkem a vyspělou robotickou schránkou se Major snaží dopadnout zločince, jehož cílem je zničení společnosti Hanka Robotics, lídra ve vývoji umělé inteligence.

Major se však nepotýká pouze se zlem, ale také s vlastními pochybnostmi, když ji začíná zrazovat jediná nedokonalá část jejího jinak dokonalého těla – mozek. Čím dál častěji se jí v hlavě vynořují nesrozumitelné vjemy, které se zpočátku snaží potlačovat, ale posléze podněcují její zvědavost a přirozenou touhu přicházet záhadám na kloub. Tyto vjemy by mohly být otisky její předchozí existence, mohly by být klíčem ke vzpomínkám na její lidské Já, mohly by být klíčem k otevření její osobní Pandořiny skříňky, po němž se už na svět nebude dívat stejnýma očima. Protože všechno je jinak…

Přichází velmi očekávaná novinka, na kterou byly vyprodané lístky dávno před premiérou. Film, za který dostala herečka Scarlett Johansson přes deset milionů dolarů. Tak snad to zahraje dobře, když dostala takovou výplatu.

Co bychom o filmu měli vědět, kromě příběhu a toho, že to bude řežba? Je to vlastně remake animovaného a stejnojmenného filmu z roku 1995. Aktuální novinka z něho čerpala a vzala si mnoho i ze seriálu, který na film navazoval. Pokud bádáte, kde jste již obdobné téma mohli vidět, tak přemýšlíte dobře. Matrix si totiž z původního japonského filmu hodně vypůjčil. To nám ale nevadí, když díky tomu vznikl tak úžasný film. Bude i Ghost in the Shell tak úspěšný a dechberoucích? To zjistíme až v kině. (Atticus)

Úkryt v zoo

Až za mřížemi byli konečně v bezpečí. Druhá světová válka nabízí mnoho podobně paradoxních příběhů, jako je ten o uprchlících z varšavského ghetta, kteří našli útočiště ve výbězích tamní zoologické zahrady. Šílený a nebezpečný plán se zrodil v hlavě manželky jejího ředitele. Výsledkem bylo přes 300 zachráněných lidských životů.

Zá válek se děli hrůzné věci a dějí se i nyní. Za války se zrodilo spousty hrdinů z řad obyčejných lidí. Nemuseli ani brát do ruky zbraň. Jejich síla totiž byla v odhodlání a myšlení. A o dvou takových hrdinech mluví i Úkryt v zoo.

Jak lze lehce pochopit, příběh se točí kolem zoologické zahrady. Ne, děti nejásejte, že uvidíte zvířátka. Jediné co lze vidět je rozbombardovaná zoo zahrada, mrtvá zvířata a sklady munice a zbraní německých vojáků. Já vím, smutné.

Další příběh z řad těžkých časů během druhé světové války čerpá z knižního románu, který si zas vzal inspiraci z deníků manželů Zabinských, kterým zoologická zahrada patřila. Ty byly dlouhou dobu utajované, takže až nyní můžeme nahlédnout do příběhu založeného na skutečnostech.

Herci si natáčení pochvalovali a navzdory smutnému tématu si užili i legraci. Taky aby nebyli spokojeni, když se poměrně velká část natáčela u nás v Praze. Nejenže si užili krásy hlavního města naší země, ale například herečka Jessica Chastain si zašla na koncert zpěvačky Madonny a prošoupala své kecky. A můžeme jí ještě závidět možnost natáčet s živými malými lvíčky. Teď děti můžete jásat.

Přesto všechno se nejedná o úsměvný film, ale o dojemný příběh a o síle lidské odvahy. Jak to všechno nakonec dopadne, musíte zjistit v kinech, ale rozhodně by se mělo jednat o silný zážitek. Takže kapesníčky sebou? (Atticus)

150 miligramů

Pneumoložka pracující v nemocnici v Brestu přijde na souvislost mezi nevyjasněnými úmrtími pacientů a podáváním léku Mediator, který je na trhu již 30 let. Má-li zvítězit pravda, musí Irène Frachon, jejímž skutečným příběhem se film inspiroval, svést boj Davida s Goliášem. Film ji sleduje od počátku, kdy je se svým tvrzením sama proti všem, až po vypuknutí mediální bouře, kterou její zjištění způsobí

Toto francouzské drama založené na pravdivých událostech zahajovalo loňský festival v San Sebastianu. Skutečně se jedná o boj Davida a Goliáše, protože být sama proti mocné korporaci není nic jednoduchého a rozhodně je to běh na dlouhou trať. Příběh nám odhaluje její cestu od samotného začátku, kdy byla nejdříve na vše sama, až po finální vřavu, které zjištění vyvolá.

Biografické drama si vzala na starosti francouzská režisérka Emmanuelle Bercot, kterou můžete znát díky snímkům Clément, Backstage či Vlastní cestou. Hrdinu ze 150 miligramů si zahrála dánská herečka Sidse Babett a film sklidil obrovské ovace a pochvaly.(Atti­cus)

Šmoulové: Zapomenutá vesnice

V tomto filmu se Šmoulinka a pár dalších šmoulů vydají přes nezmapovanou část lesa najít legendární šmoulí vesnici a podaří se jim odkrýt některá tajemství těchto modrých stvoření, jako třeba: Proč přicházejí na svět v jiných barvách? Jsou jejich domy z opravdových hub? A proč je u šmoulů 99 chlapců a pouze jedna dívka.

Modré šílenství je zpět! Jakoby nestačil seriál, zmrzlina, figurky a dva celovečerní filmy. Tentokrát nás ale čeká čistě animované zpracování, o kterém se mluvilo přes třináct let, takže žádný zásah lidských herců. Správně, na minulé díly tedy noví Šmoulové nenavazují a rozjíždění novou sérii. Je to dobý krok vpřed? Ať to dopadne jakkoliv, určitě si vychutnáte zběsilou jízdu s těmito malými modrými bytůstkami a s jejich nevšedními čepičkami. Tak šup s rodinou do kina. Čeká vás kopa srandy! (Atticus)

Popírání holocaustu

Doktorka historie Deborah Lipstadtová (Rachel Weiszová) čelí žalobě pro lživou pomluvu podanou historikem Davidem Irvingem (Timothy Spall). Důvodem je spor o existenci holokaustu, který Irving popírá. Deborah je přesvědčená, že celý svět o válečných hrůzách ví, ale Irving požaduje předložení reálného důkazu, který by jej usvědčil ze lži.

Tento týden máme několik novinek, co čerpají ze života, a Popírání holocaustu není výjimkou. I tento příběh pochází ze skutečného právního sporu. Jak z ukázek a i z popisu filmu je vidět, novinka rozhodně nezaujme obrovské množství diváků. Proto je taky nasazena do menšího počtu kin a i ocenění se jí vyhýbají. Je pravdou, že Popírání holocaustu bylo nominované na cenu BAFTA (kategorie nejlepší film), ale prohrálo boj se snímkem Já, Daniel Blake.

Pokud vás toto téma zajímá, což by mělo, rozhodně dejte filmu šanci a nedívejte se na negativní recenze, které film skutečná má. Například ale na festivalu v Torontu, kde byl film v září minulého roku vysílán, sklidil potlesk. Třeba ho dostane i od vás. (Atticus)

Mžitky

Rok 1945, Stalinova moc ovládá Polsko. Slavný malíř Wladyslaw Strzeminski odmítne dělat umělecké kompromisy a sloužit doktríně socialistického realismu. Je pronásledovaný, vyloučený z univerzity, jeho obrazy jsou strhány ze zdí muzeí. S pomocí některých svých studentů začne bojovat proti komunistické straně a stává se symbolem uměleckého odporu proti tyranii.

Mžitky jsou posledním snímkem, který ve svém životě natočil skvělý polský režisér Andrzej Wajda. Mistrným způsobem nám v něm ukazuje boj jedince s totalitním režimem. Boj, který ničí nejen hlavního hrdinu, ale ovlivňuje i jeho rodinu, přátele a kolegy. Boj, který nemůže vyhrát. Pozvolný rozklad společnosti, pocit zoufalství, kdy se k vám postupně ze strachu obrací zády i vaši nejbližší, skutečnost, že pokud se nepodvolíte, přestáváte existovat. To vše je ve filmu vyobrazeno bravurně. A člověk může jen obdivovat sílu jedince bojovat se zrůdnou mašinerií až do posledních dnů. Z kinosálu si po zhlédnutí odnesete nejen velmi silný zážitek, ale i kousek beznaděje, když si uvědomíte, kolik lidí v dnešní společnosti tíhne k návratu podobných pořádků…(Janca.W)

Deník strojvůdce

Každý strojvedoucí nasbírá pod koly svého vlaku ke dvacítce mrtvol. Šedesátník Ilja to dotáhl na dvacet osm. Iljův syn na dráze začíná a nevyhnutelnost toho, že se stane vrahem, mu způsobuje úzkost – nejtěžší je čekání na první mrtvolu. Ilja se mu rozhodne pomoci a začne rekrutovat sebevrahy.

Povolání strojvůdce není procházka růžovou zahradou, pod koly vlaku totiž zemře poměrně velké množství lidí. Režisér Miloš Radović prý dlouho hledal žánr, ve kterém by toto téma zpracoval. Mohlo to být těžké drama, ale na druhou stranu i laciná komedie. Lazar Ristovski, představitel strojvůdce Iliji, nakonec film označil jako romantickou hezkou komedii. Nevím, zda s tím zařazením budete souhlasit, na to si běžte udělat svůj názor do kina. Jisté ale je, že se u filmu hodně nasmějete. Současně vás ale Miloš Radović nechá nahlédnout do nitra již unaveného strojvůdce, který chce pro svého chovance jiný osud, než aby se dal na to samé povolání a musel se vyrovnávat se svými běsy. Lazar Ristovski byl pro roli Iliji vybrán skvěle a tato vydařená komedie byla právem vyslána Srbskem do bojů o Oscara. (Janca.W)

---

Tak který film vás oslnil?