Top - Goldies

Do naší retro sekce goldies dnes přibude dvoustý zářez. Já i Aleee jsme tedy určili deset z námi vybraných kousků, abychom došli k takové "extra zlaté" desetině. Nejde však o oddělování zrna od plev, spíš upozornění na filmy, k nimž máme osobnější vztah. I zbylých 90 % ze stojí za prozkoumání!

.
(xxmartinxx)

Občan Kane
Kinematografickou biblí jsem před téměř přesně tisíci (přesněji 1071) dny sekci otevíral, takže pro mě očividně má velkou hodnotu. A nejen pro mě. Občan Kane je jedno z nejzásadnějších (pokud není to úplně nejzásadnější) děl filmu a jeho docenění bych se nebál označit za test schopností ve vnímání rozpohybovaných obrázků. Debut Orsona Wellese obsahuje lákadla na všech úrovních od technických po strukturové a dějové. Zkrátka ultimativní zážitek a povinnost.

Poslední pokušení Krista
Nedlouho po Občanu Kaneovi přišla na řadu kontroverzní biblická podívaná, která svého času pohoršila celý Vatikán, zatímco jiné inspirovala k nové snaze o pochopení knihy knih. Aktivní katolík Martin Scorsese nechal chybujícího a tápajícího Ježíše bojovat především s vlastním strachem a životní role Wiliema Dafoea má potenciál strhnout. I jako praktikující ateista jsem neměl problém snímku propadnout doporučuji ho všem.

2001: Vesmírná odysea
O pár týdnů později vystřídal Scorseseho Kubrick. Podobně jako u Martyho, i nyní platí, že jsem do této desítky vybral jen jediný jeho film, ačkoliv by tu jich mohlo být hned několik. Poetická plavba vesmírem je jedním z nejnáročnějších filmů v našem výběru, ovšem filmový divák by se neměl bát přijímat výzvy a občas zkusit méně přívětivou podívanou. Může být odměněn jedinečným zážitkem.

Tenkrát v Americe
Italský maestro Sergio Leone v naší sekci také nebyl jen jednou. Jeho majstrštyk je nepochybně čtyřhodinový mafiánský opus Tenkrát v Americe, nabízející neskutečně dechberoucí komplexní filmový zážitek. Nejsilnější emocí hlásící se o slovo je nostalgie. Nejen uvnitř, ale i vně - po těch čtyřech hodinách skutečně jako bychom opouštěli někoho, koho známe celý život. Pokud má Tenkrát v Americe nějakou chybu, tak že netrvá mnohem, mnohem déle.

Titanic
V goldies jsme si ale nemohli vystačit jen s klasikami prověřenými desetiletími, takže jsme se postupně přesouvali i k modernějším dílům. Král světa James Cameron u toho nemohl chybět. Jeho Titanic získal nejen goldie, ale při obnovené premiéře i recenzi s jediným plným hodnocením, které jsem na tomto webu filmu v kinech dal. Takže asi nemusím dodávat, že si kolosálního melodramatu skutečně cením, především coby rozlučky s klasickým Hollywoodem, který posléze ustoupil moderním technologiím.

Truman Show
Došlo i na malé snímky. Truman Show australského režiséra Petera Weira neplní žebříčky nejlepších filmů, v jejich společnosti se le nemusí stydět. Komediální satira se značným přesahem a životním výkonem Jima Carreyho mě překvapuje při každém zhlédnutí a komplexnost a promyšlenost hororově všemocné televizní reality show mě nepřestává bavit. Weir zároveň zvládá oslovovat všechny vrstvy diváctva, aniž by musel sám sobě ustupovat, což může být rozhodně vnímáno jako klad.

Harakiri
Postupně jsme začali mít s Aleee pocit, že některé oblasti kinematografie docela zanedbáváme. Zavedli jsme tedy tematické měsíce. Prvním z nich byl červen 2011, kdy jsme se věnovali Asii. V jeho rámci jsem publikoval goldie o svém oblíbeném kousku Harakiri od japonského režiséra Kobajašiho. Tento ech-japonský příběh o samurajovi toužícím vykonat rituální sebevraždu můžu doporučit nejen divákům o Asii se zajímajícím, ale i těm netknutým - kouzlo Harakiri je totiž velmi nakažlivé.

Grizzly Man
Nejednou došlo i na dokumenty. A v takovém případě samozřejmě nemohl chybět německý ďábel Werner Herzog. Tento režisér točí jak hrané filmy, tak i naučný žánr. V obojím je nenahraditelný a právem ho tak řadíme k nejzásadnějším žijícím filmařům. Grizzly Man patří mezi jeho novější díla, ovšem obrušování hran na Wernerovi nepozorujeme. Naopak. Příběh naivního snílka, kterého rozsápali medvědi, jež tak toužil chránit, je neobyčejně silný.

Dogville
Když je řeč o síle a ďáblech, musí se dostavit profesionální maniak Lars von Trier. Jeho Dogville je tvrdé dílo vysávající z vás pozitivní energii. Nevyvolává však depresi jako jiní umělečtí filmaři, ale spíš agresi a nejistotu. Dogville je dílo dodnes kontroverzní, ale také velmi stylisticky zajímavé. Von Triera mnozí považují za snoba a samoúčelného egomaniaka, já však v jeho filmech nalézám především obrovské množství energie.

Život pod vodou
Nakonec goldie relativně mladá, tedy o něco víc než půl roku. Život pod vodou Wese Andersona je podobně jako Dogville obviňováno ze samoúčelné touhy se lišit, já v něm ale zrovna tak vidím hlavně sílu, která si mě dokáže zcela získat. Anderson v první řadě není tak pozitivní režisér zahřívající hipsterská srdíčka, jak se o něm říká, umí být velmi krutý a nemilosrdný. Nesnaží se nás však utopit v depresi, spíš cynickém černém humoru. A za mě se mu to daří.

(Aleee)

Amadeus
Neexistuje mnoho českých tvůrců, kteří by za velkou louží udělali úspěšnou kariéru. Miloš Forman se ale mezi ně může počítat – například jeho Amadeus získal osm Oscarů. Precizní vizuál a kostýmy nejsou jeho jedinou devizou. Amadeus se inspiroval divadelní hrou Petera Schaffera. Rozhodně se nejedná o klasický životopisný film či historicky přesnou rekonstrukci Mozartova života. Je to dílo o konfliktu průměrného a geniálního, vášni, žárlivosti a intrikách. Mozart není jednoznačně kladnou postavou, film hýří barvami, vtipem, ale neskrývá ani temné stránky.

Bio ráj
Ital Giuseppe Tornatore, který je (možná neoprávněně) ve stínu svých slavnějších kolegů, v roce 1988 natočil uznávaný Bio ráj. Ten o filmu jako takovém pojednává a zároveň se mu vyznává z lásky. Dvě časové roviny – jedna retrospektivní. Toto a Alfredo. Malý, roztomilý a zlobivý klučina a muž s dětskou fantazií, který miluje filmy a který Totovi změní život. Přičtěte si romantickou zápletku, slunnou, ale válkou zbídačenou Itálii, nostalgii i melancholii, humor. Tato pocta kinematografii se zkrátka vydařila.

Božské děti
Íránská kinematografie je nesmírně zajímavá. Božské děti Majida Majidiho pak mohou být příjemným prostředkem k seznámení. Ač se to nezdá, Božské děti mají mnoho společného s československým filmem – kvůli panujícímu režimu jsou jeho hlavními hrdiny děti, pracuje se v nich se symbolikou a alegorií. Tragikomedie vypráví o dvou sourozencích z chudých poměrů a jedněch nešťastně ztracených botách. Pomalejší tempo a banální zápletka nic neubírají na působivosti. Snímek je to minimalistický a emoce lacině neždímá, jako by to zajisté udělali jeho hollywoodští kolegové.

Diktátor
Nadčasový Diktátor byl prvním antinacistickým filmem natočeným v USA. Chaplin s mrazivou přesností předjímal vývoj historických událostí a zároveň je zakomponoval do děje. Poslední pocta tuláckému klaunovi staví na záměně Adenoida Hynkela, jenž je paralelou k Hitlerovi, a židovského holiče. Třeskutě vtipný snímek divákovi zároveň předkládá humanistické myšlenky a je dodnes aktuální. Jeho poselství je jasné, děj při uvědomění si kontextu až děsivý.

Dvanáct rozhněvaných mužů
Režijní debut Sidneyho Lumeta se stal fenoménem a nebývale populárním filmem. Pro českého diváka je cenný i tím, že v něm hraje Jiří Voskovec. Předlohou filmu byla stejnojmenná televizní inscenace, což je na výsledku patrné. Scénář je založen na dialozích, prakticky celý děj se odehrává v jedné stísněné místnosti. Dokonale stupňované drama vypráví o porotě, která soudí mladého muže obžalovaného z vraždy. Co zpočátku vypadá jasně a jednoduše, se rázem mění v složitý případ. Film má vnitřní napětí, výborně pracuje se světlem a stíny a především – stojí na bezchybných hercích.

Hodiny
Stephen Daldry natočil poněkud ženský film, což může pro mnohé diváky představovat překážku. Hodiny jsou zdařilou adaptací stejnojmenné knihy Michaela Cunninghama a pojednávají o životě tří žen žijících v třech různých obdobích. Dostaneme se do 20., 50. let minulého století a na přelom století 20. a jedenadvacátého. Hodiny jsou mnoha odkazy propojeny s životem a dílem anglické spisovatelky Virginiie Woolfové. Poměrně věrná knižní adaptace ukáže životy žen z různých úhlů pohledu, hrdinky jsou různorodé a přece stejné. Všechny bojují s ženskostí, chtějí se prosadit, ale zároveň pochybují. Je to niterný, hluboký film s výbornými herečkami.

Pán prstenů: Návrat krále
Jedni jej považují za nejslabší článek série, jiní ho glorifikují. Peter Jackson se s velkou pompou navrátil k honosným eposům i fantasy žánru. Zdárně se vypořádal s literární předlohou a v Návratu krále dokázal postupně rozvíjející se dobrodružství dovést k vrcholu. Třetí díl musel být epičtější, dojemnější, okázalejší, aby dokázal ukojit rozmlsané diváky. Film balancuje na hranici kýče, je dokonalý a líbivý, ale nikdy nesklouzne na špatnou stranu. Do detailů propracovaný snímek s hrdiny, které si musíte oblíbit. Právě tady se to všechno propojilo v jeden obrovský celek.

Vše o Evě
Tolik oscarových nominací jako film Vše o Evě (čtrnáct) má jen Titanic. Vše o Evě bylo ideální příležitostí ke comebacku Bette Davis, herečky, jejíž sláva pomalu upadala. Snímek se inspiroval povídkou, která vyšla v Cosmopolitanu. Postrádá hlavního hrdinu, soustředíme se totiž hned na pět postav. Rival Sunset Boulevardu trochu upozaďuje muže, naopak se soustředí na ženské žabomyší války, je jedovatě vtipný, sarkastický, staví na dialozích a klidně jej můžeme považovat za zdařilou kritiku hollywoodských poměrů.

Vykoupení z věznice Shawshank
Dlouhometrážní debut francouzského režiséra Franka Darabonta dodnes zaujímá čelní místa v žebříčcích oblíbenosti a čas jej tak prověřil jako máloco. Snímek vychází z pera slavného spisovatele Stephena Kinga, na nějž je Darabont skoro specialistou. Shawshank je líbivý, žánrově konvenční příběh, který umí dojmout, ale nepůsobí u toho lacině. Toto vězeňské drama však neuspělo ihned. Darabont se zajímá o malého člověka a je pln humanistických ideálů. Nechybí propracované charaktery a precizní formální stránka.

Život je krásný
Život je krásný, pojednávající o prostém člověku, má přesně ty vlastnosti, aby se stal filmem vašeho srdce. Jeho neustálé opakování během vánočních svátků z něj udělalo kult. Spraví náladu a zahřeje na duši, i když u něj uroníte slzu. Své místo v něm má romantika, komedie, ale především sžíravé melodrama – táta od rodiny, sužován nepřízní okolí, se rozhodne den před Štědrým večerem spáchat sebevraždu. Naštěstí se jej ujme anděl Clarence, který mu ukáže, jak by svět vypadal bez něj a přesvědčí ho o vlastní hodnotě. Sociální balada o malém člověku, jež je plná humanismu a krásných myšlenek.

Které filmy z goldies máte nejraději? Které mezi nimi chybí a které naopak nemají co dělat? Komentáře uvítáme.

Další vydání série TOP