Lord of the Rings Symphony v Praze

V první řadě bych měl asi napsat, že hudbu z Pána Prstenů dobře znám a mám jí rád. Po Williamsových soundtracích poslouchám LOTRa asi nejčastěji. Přesto (spíš právě proto) jsem symfonii, kde je tahle hudba zpracovaná, doslova musel navštívit.


Při příjezdu do kongresového centra se to tu už hemžilo lidmi. A minimálně ze stran fanoušků to na ostudu nevypadalo. Někdo sice přišel v červeno-bílém pruhovaném svetru a dokonce jsem zahlédl i někoho v dresu, ale žádný LOTRofil převlečený za skřeta nebo elfa tu díky bohu nebyl.

Teď k samotné hudbě – ta je samozřejmě velmi dobrá. Je jasné, že koncert naživo se nemůže rovnat počítačem vycíděným a dokonalým trackům z alba, ale je pravda, že pár věcí tu mírně skřípalo. Hlavně skladba Into the West působila vůči zbytku koncertu jako kostka cukru v balíčku brambůrků – naprosto mimo. Dalo by se dokonce říct, že zkazila finále, ale to je trochu silně řečeno. Nepovedla se kvůli naprosto zvláštnímu doprovodu (řekl bych, že snad kytara, ale poznat to kvůli špatně seřízenému mikrofonu nebylo). Druhá a zároveň poslední výtka k hudbě je k zpěváku, který tu zaskakoval za V. Mortensena. Sice zpíval jen asi dvacet vteřin, ale zkazil atmosféru celé jedné skladby (i když nepochybuji o tom,že svou práci umí, jeho hlas se prostě nehodil) . A když herec zazpívá líp než profesionální zpěvák, někde je chyba.

Jinak podobné věci jsou jen malichernosti. Hudba byla dobrá a spíš se hodí ji chválit. Například jakýsi malý kluk, který tam zpíval sóla celou první a druhou větu, byl na svých šest-sedm let dost dobrý. Jinak samotné rozdělení symfonie se docela povedlo. Polovina Společenstva, a po jedné čtvrtině zbylé díly. Trochu mě mrzel nevyužitý rohanský motiv, ale jinak jsem za zkrácené Dvě věže rád. Celá symfonie uběhla až nepříjemně rychle. Možná i proto, že předčasný vrchol byla skladba Breaking of Felowship na konci druhé věty. Tím rozhodně nechci říct, že pak už žádná dobrá skladba nepřišla. To určitě ne. Ale možná, že kdyby se Shore víc oprostil od filmů a neseřadil skladby přesně, jako jsou na soundtracku, bylo by to pro dobro věci.

Další věc, která se autorům musí nechat, je snaha o vizuální stránku. Změny osvětlení podle stylu hudby bylo moc povedené a skvěle to dokreslovalo atmosféru. Co jsem naopak nepobral, bylo promítání obrázků. Je to skvělý záměr, ale výběr kreb byl, ehm, velmi zmatený. Měl sem pocit, jako by Alan Lee ve své volné pauze na oběd vzal blok a do něj načmáral několik skic. Ty pak byly promítány se vší parádou nám. Je tu několik pěkných kousků – hlavně při bitevní hudbě, ale většinou šlo o nákresy postrojů koní, domů visících ve vzduchu nebo detailních nákresů Gandalfovy hole. To možná evokuje příjemné vzpomínky pro fanoušky filmu, ale hudbě samotné to nedalo nic. Spíš bych řekl, že někoho, kdo Pána prstenů neviděl, by ty skici spíš rušily. Jediné, co se z téhle strany opravdu povedlo, byly obrazy Balroga, které spolu s rudým osvětlením působily vážně skvěle.

I přes těch pár nedostatků byla ale symfonie Pán prstenů moc povedený zážitek, který bych si za pár let klidně zopakoval. Kdyby byla symfonie film a já jí měl ohodnotit, rozmýšlel bych se mezi 80%-90%, ale spíš bych se přiklonil k hodnocení vyššímu. Nicméně je pravda, že někdo by jí mohl vyčítat, že je zaměřená na fanoušky, ale koneckonců, já jsem jeden z nich, takže to snadno odpustím.

Autor článku: xxmartinxx
[nadpis]Mohlo by vás zajímat[/nadpis]Fotoreportáž - Jaký byl Pán prstenů? (http://www.festival.cz)