RECENZE FILMU

Nový díl Harryho Pottera byl dlouho očekávaná novinka. Opravdu dlouho! Původní zimní premiéra Warnerům nevyhovovala a zbytek znáte sami… Půlroční zamknutí hotového filmu do trezoru a na fanoušky ukázaný dlouhý nos. Producenti nám opět dokázali, že jsou tisíckrát chytřejší než my, hloupí smrtelníci, protože film, namísto tímto protahováním zasloužený nezájem, sbírá velmi slušné peníze a za svými staršími bratříčky jistě zaostávat nebude. Zasloužil si Potter tohle odpuštění?

Bez dlouhého chození kolem horké kaše nezbývá než říct: „Ano, zasloužil!“ Nový Harry Potter se vážně povedl. A že to zdaleka neměl lehké a much také nemá zrovna málo. Šestý film v řadě má totiž doposud nejslabší předlohu, která (minimálně) z filmového hlediska nepřináší prakticky nic, s čím by mohl scenárista pracovat. Máme velké štěstí, že se tým tentokrát nebojí od knihy alespoň částečně odklonit, protože takový Columbus by se svým opisem rozhodně neměl šanci. Yates dokonale využil toho luxusu, že ví, jak to celé skončí, a příběh ořezal na to nejnutnější, co nám musel ukázat, aby se nám ze zhuštěné a (nebojím se to napsat) přeplácané sedmičky nezavařily procesory.

Navíc jeho vizuální a vypravěčský um dokáže z mnoha jinak nezajímavých scén udělat něco, co budete doslova hltat. A když si uvědomíme, že z filmu se dozvíme dvě informace, které jde shrnout jednou větou, nemůžeme jinak než pogratulovat Yatesovi za to, že tyhle dvě informace a všechnu tu kaši kolem podal tak chytře, že mu budeme téměř na každém záběru viset očima.

Co do technické stránky totiž nejde Potterovi nic vytknout. Triky, které jsou od třetího dílu vždy na vysoké úrovni, nezklamou ani teď. Hudba je nenucená, netlačí se do popředí, ale rozhodně není špatná. Rozepsal bych se víc, ale došel bych ke stejnému závěru – Potter vypadá dobře! Ale ne jen kvůli trikům. Yates dokáže z každé scény a každého záběru dostat vizuálně pěkný obrázek. Ne ale nuceně a prvoplánově, jako to dělá ve svých filmech například Snyder, ale přirozeně a uvěřitelně. Harry Potter v Yatesově podání je pak audiovizuální bomba konkurující Cuarónovu Vězni z Azkabanu.

Velkou pochvalu si zaslouží i představitelé hlavních hrdinů. Pryč jsou ty recitující děti z Columbusových přepisů. Tady každému z tria věříte. Dokonce i Emmě, která se skutečně vyšvihla. Daniel Radcliffe je opět ten správný Harry Potter a Rupert Grint ostatně svojí roli ze všech tří vždycky zvládal nejlépe. Nemá cenu se dohadovat o tom, jestli je to tím, že jeho postava je nejjednodušší nebo spíš Grintovým herectvím, ale málokdo tvrdí opak. Tom Felton coby Malfoy jen tři čtvrtinu filmu chodí po škole a hází drsné kukuče, ale zvládá to obstojně, což mě docela překvapilo. Malfoy neměl nikdy moc prostoru a až v tomto filmu je víc než jen pro příběh nutný záporák. Snad na tuhle změnu není pozdě. A profesorský sbor skládající se hlavně ze starých známých nepřekvapí, stejně jako nezklame. Jediná posila mezi učiteli - Jim Broadbent coby Křiklan – je nenuceně sympatický a nikomu jistě vadit nebude, i když ze židle kvůli němu nespadnete. Herci zkrátka zvládli dobrou práci, i když mimo trio překvapí málokdo. I když to je možná způsobeno tím, že také nikdo z vedlejších postav nedostal pořádný prostor.

NÁSLEDUJE ČÁST RECENZE VYZRAZUJÍCÍ NĚKTERÉ ZVRATY.
Vada šestého Harryho Pottera spočívá v jediné věci. A tou je scénář, který se sice, jak uvádím výše, od předlohy alespoň částečně odkloňuje, ne ale dost. Steven Kloves totiž knihu "zadaptoval" tak, aby v něm každá postava měla štěk a každý bod děje předlohy byl alespoň naznačen. Tato camea a vynucené scény zabírají místo těm málo věcem, které jsou pro děj skutečně důležité. Viteály, Snape a Brumbálova smrt. Tohle jsou tři hlavní fakta filmu, z nichž ani jedno nedostalo dost prostoru. Snape byl absolutně zanedbán. Objevuje se minimálně, něco vtipně snapeovského zadrmolí, a zase na čtvrt hodiny opustí plátno. Alan Rickman tak skutečně působí jako by svou postavu spíš parodoval. Když se dozvíme, že on je Princ dvojí krve, napadne nás jen: „No a co?“ Viteály jsou také okleštěné, ale dá se to pochopit. Jsou spjaty s Voldemortovými vzpomínkami, přitom na všechny prostě nezbyl čas… to je věc, se kterou jsme museli počítat. A Brumbálova smrt se stane tak náhle, že na člověka pomalu ani nezapůsobí. Možná to byl jenom můj dojem, ale jednoduše ve mně nevyvolala jedinou emoci, natož pak smutek (na rozdíl od velmi podobné smrti Gandalfa ve Společenstvu, která se pro srovnání doslova nabízí).

Jinak ale příběh postupuje překvapivě svižně na tu obsahovou prázdnotu, ve filmu se pořád něco děje, ať vážného nebo jen veselého, a i když některé věci jsou skutečně jen na okrasu (Ron a famfrpál), nuda nenastává. Jen se holt nepodařilo zakrýt ten pocit, že film postupuje jaksy beze smyslu... Zatímco v předchozích dílech máme cíl daný, zde jen občas zajdeme za Brumbálem, který nám ve své kouzelné televizi pustí nějakou tu Voldemortovu vzpomínku, pak najednou Harryho odtáhne na nějaký ostrov, vrátí se, umře a titulky...
KONČÍ ČÁST RECENZE VYZRAZUJÍCÍ NĚKTERÉ ZVRATY.

To je ovšem chyba již zmíněného scenáristy, který skutečně nevěří tomu, že by snad někdo Harryho Pottera nečetl. To je ostatně problém doposud všech dílu této ságy (snad krom trojky). Každý z filmů je jen doplněk knihy. Ukázkově to bylo vidět u prvních dvou dílů, ale bohužel jsme se toho nezbavili dodnes. Fakt, že filmy o Harry Potterovi jsou jen komerční rychlokvaška, bohužel nezakryje ani to, že je točí schopní lidé, a že výsledek je ve většině případů kladný. Můžeme být rádi, že tenhle hon za penězi dostali do rukou tvůrci, kteří si s nelehkým úkolem natočit filmy podle rozepsané ságy dokázali poradit. A hlavně můžeme být rádi, že od pátého dílu se série dostala do rukou Davida Yatese, který nám ukazuje, jak by mohl Harry Potter vypadat, kdyby se producenti odvážili víc oprostit od knih. Teď ještě vyměnit scenáristu a máme naději!